Erbenova Kytice v provedení Klicperova divadla je klasická i moderní

Hradecké Klicperovo divadlo se po dvaceti letech vrátilo k dramatizaci balad Erbenovy Kytice. Autor, rodák z Miletína a student královéhradeckého gymnázia, dotvořil své vrcholné básnické dílo v polovině 19. století, tedy před více než 160 lety. Psal je ve zcela jiné době, po neúspěšné revoluci roku 1848, kdy jsme byli součástí mnohonárodnostního rakouského mocnářství a český jazyk a literatura se etablovaly mezi plnohodnotné jazyky evropských vzdělanců.

Úspěch slavilo také filmové ztvárnění

Přesto a snad právě proto Erbenova generace psala tak svěží a hodnotná díla, roku 1853 vyšel i Máchův Máj. Přibližovat tuto tvorbu dnešní mládeži nebývá jednoduché, o čemž vědí učitelé české literatury. Erbenova baladičnost, střety dobra a zla jsou tak výjimečné, že ve vhodném uměleckém provedení oslovují i současné lidi. Připomeňme úspěch nedávného filmového ztvárnění. Současní umělci se však vydávají při zpracování Erbenových balad na tenký led, zda své posluchače a diváky zaujmou. Kolektivu Klicperova divadla se to jednoznačně povedlo, takže je dobře, že dramaturgyně J. Slouková toto dílo klasické literatury zařadila do repertoáru.

Zachyceno šest dramatických balad

Zkušený scénárista a režisér K. Brožek spolu s asistentem J. Vápeníkem vybrali z jedenácti balad knižní podoby šest nejdramatičtějších – Zlatý kolovrat, Štědrý večer, Holoubek, Vodník, Poklad a Svatební košile. Erbenovu poezii a dramatičnost pak zdůraznili všichni další umělci. Scéna J. Toboly je zdánlivě jednoduchá, tvoří ji především bílé pruhy závěsů, které herci zcela přirozeně přetahují dle dramatické potřeby. Kostymérka I. Brádková využívá bílo-černé provedení látek, které naznačuje střety dobra a zla v lidech i kolem nás v přírodě. Drobně je osvěžují jen modrou plachetkou Panny Marie a červenými stuhami pro představu vytékající krve zavražděné sestry. Bílo-černé oděvy zdůrazňuje i podobně kontrastní líčení hereček. Výborným nápadem je i v provedení balady Štědrý den scénou, kdy tentýž herec má na hlavě dvě škrabošky – v obličeji veselého ženicha a v zátylku křepčící smrtku, k divákům se natáčí dle Erbenových veršů. Divák má důvod se ponořit nejen do Erbenovy poezie a baladičnosti, ale podobně oceňuje i zpívané verše a hudební zdůraznění, které připravil zkušený D. Fikejz. Podobně zdařilá je pohybová kultura hereček v choreografii L. Holánkové, to vše v korepetici připravili s M. Sedláčkem a T. Vespalcem, dirigentem hradeckého sboru Tucteto.

Všestranné výkony hereček M. Eliášové (Zlatý kolovrat, Štědrý den), Z. Valchařové-Poulové (Poklad), M. Zaoralové (Vodník), H. Plecháčkové (Svatební košile), N. Holíkové (Holoubek), M. Poulové (Kytice, Zlatý kolovrat) a M. Zavičára ve všech baladách plně vystihují Erbenovy verše i záměry celého kolektivu.

Oslovení generací, zaujetí i u dětí

Před divákem se tak rozehraje celá škála dramat, která rezonuje v jeho vnímání. Hradecké pojetí tak oslovuje snad všechny generace diváků od nejmladších přes střední až k té starší.

Zaujmout mladé diváky náměty 19. století nebývá jednoduché. Úmyslně jsme proto zašli na školní představení. Rádi chválíme je i učitelský doprovod, společně sledovali výkony herců s velkým zaujetím a na závěr je ocenili uznalým potleskem vestoje, což se nestává často. Podobně chválíme i pomocný personál divadla – studenti hradeckých vysokých škol jako uvaděči s nimi komunikují tím nejlepším způsobem.

Tvůrci nepostrádají přijatelný cit

Hradecké představení Erbenovy Kytice má úspěch, vřele je doporučujeme. Pro režiséra K. Brožka byla premiéra „jeho" Kytice bohužel poslední, protože několik dní poté zemřel. Berme proto návštěvu představení i jako vzdání úcty a díků jemu i celému tvůrčímu kolektivu.

Do hlediště divadla se budeme na představení, jejichž tvůrci mají cit pro klasiku v přijatelně moderním provedení, rádi vracet.

manželé Brandejsovi