Expedice odstrartovala v sobotu 25. května z řeckého přístavu Lavrio, odkud replika neolitického člunu vyplula na svojí dobrodružnou plavbu. Od té doby ujela zhruba 150 km, dosáhla břehů ostrovů: Makronisos, Kea, Kythnos, Serifos, Sifnos, Milos a obstála ve všech situacích, které přináší neklidná hladina Egejského moře. Ukázalo se, že člun je na svojí cestu více, než dobře připraven a je výborně uzpůsoben pro plavbu na moři. Posádka se na něm stabilně pohybuje rychlostí 4,5 - 5 km/h.
Počasí několikrát umožnilo použít plachtu, rychlost člunu se pak zvýšila na úctihodných 7,5 km/h. Expedičníci se dokonce rozhodli vyzkoušet člun v krizových a velmi náročných situacích. V úterý 28.5. v zálivu ostrova Kythnos bylo vyzkoušeno převrhnutí plavidla. Člun, který se otočil dnem vzhůru byl bez problému vrácen zpět do původní polohy a po vylití vody byl po několika minutách způsobilý k plavbě.
Další zatěžkávací zkouškou byla plavba ve větru o síle 4-5 botfortů (cca 30 km/h). I v těchto podmínkách člun držel stabilitu a s přehledem si poradil s vlnami o výšce 1,5 m.
Stejně dobře jako člun je na tom sama posádka. Kromě ojedinělých náznaků mořské nemoci a menších odřenin a šrámů jsou všichni ve velmi dobré kondici a optimistické náladě.
Každodenní osmihodinové pádlování je sice náročné, ale únavový syndrom se zatím u nikoho neprojevil.
Snad jediným problémem tak může být fakt, že zásoby jídla po třetině expedice jsou na své polovině.
Nynější dosažení ostrova Milos je nesmírně cenné nejen z pohledu ujetých kilometrů. Ostrov je totiž důležitý i pro histroický kontext expedice. Právě zde se v období neolitu těžil obsidian (sopečné sklo), který byl používán pro výrobu mnohých nástrojů a byl rozvážen po celé egejské oblasti. Milos je tak logickou zastávkou na trase expedice a stejně jako před osmi tisíci lety, naloží se i dnes obsidián do vydlabaného člunu, aby byl přepraven na další ostrovy včetně vzdálené Kréty.
Honza Bartoň
