Koncem dubna totiž Ústavní soud vydal rozsudek, který se začal označovat jako průlomový. Podle něho může být hráč za hrubý faul odsouzen.

Účastníky sporu byli dva fotbalisté z Hradecka. Při nepřiměřeně razantním obranném zákroku způsobil jeden z nich svému protihráči tříštivou zlomeninu lýtkové kosti a přetrhl mu vaz v kotníku. Zraněný hráč se rozhodl bránit soudní cestou a uspěl. Viník mu musí zaplatit finanční náhradu.

Podle fotbalových funkcionářů je to velký precedens, zároveň však připouštějí, že je obtížné posoudit, jaký zákrok je již úmysl. „Je těžké posoudit, co je a není úmysl, to často nedokáže posoudit ani rozhodčí na hřišti. Pokud by bylo nade vší pochybnost, že je to úmysl, například v době, kdy je přerušena hra, tak se to k soudu dostat může, třeba zranění rukou nebo napadení,“ říká předseda Sportovně technické komise Královéhradeckého kraje Aleš Šob.

Kolektivní sport s sebou však zdravotní rizika nese. „Pokud se hráč zaregistruje do svazu a vstupuje na hřiště jako hráč, měl by se sám pojistit a nečekat na odškodnění od druhého hráče,“ uvádí Šob.

A bude podobných případů přibývat? „Já si myslím, že ne. To, že se hráč rozhodl bránit soudní cestou, je výjimečný případ. V rámci České republiky je to spíše ojedinělá záležitost, ale v Evropě je to běžnější,“ přiznává.

Fauly jsou běžnou součástí hry a drtivá většina případů se vyřeší v rámci fotbalové legislativy. „Kdyby se to řešilo víc soudně, mělo by to neblahé důsledky pro fotbal, nikdo by jej nechtěl hrát. Tímto způsobem se mohou řešit případy hráčů nad 18 let. V mládežnických soutěžích může zranit protihráče třeba čtrnáctiletý kluk, a s tím je problém,“ dodává Aleš Šob, předseda Sportovně technické komise.

Lukáš Holeček