Čtyřdenní program regionálních ozvěn Febiofestu se po příjemných letech strávených v artkině Centrál letos poprvé nastěhoval do multiplexu CineStar.
Úternímu slavnostnímu zahájení v rozlehlém zázemí technicky dokonale vybaveného kina chybělo jediné: charismatická přítomnost ředitele festivalu Fera Feniče.

Nechyběla ovšem filmařská delegace k zahajovacímu filmu režisérky Alice Nellis Mamas & Papas, kterou tvořil americký spoluproducent snímku Geoffrey Brown a herec Filip Čapka.

Šestatřicetiletý Moravák se po několika velmi úspěšných štacích v olomouckém, brněnském a ostravském divadle (v této době dokonce získal Cenu Thálie pro umělce do 33 let) zabydlel v Praze ve velkém stylu: alternací Jiřího Langmajera v Králi Learovi na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě.

S Alicí Nellis vloni natočil povídkový film Mamas & Papas, který pro něj znamenal citelný zlom v kariéře. „Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal,“ vzpomínal se zjevným zájmem na měsíce natáčení. „K tomu filmu totiž nikdy neexistoval scénář, což mě vyděsilo. Vlastně existoval – ale pouze v hlavě Alice Nellis, kam nikdo z nás samozřejmě neviděl.“

Tušil jste aspoň, v jakém filmu hrajete?
Nejen já, ale nikdo z herců netušil, v jakém filmu vlastně hraje. Znali jsme pouze základní myšlenku jednoho ze čtyř filmových příběhů, v němž jsme měli roli. Nic víc. Během natáčení jsme se ani nesměli dívat na práce s jinými herci, a během vlastní klapky jsme si předem ani nemohli prohlédnout scénu a prostředí. Byla to prostě improvizace, nedotčená a neovlivněná souvislostmi.

Jak vypadá improvizace před filmovou kamerou?
Alice Nellis mi řekla – přijdeš před kameru do té a té situace. Zbytek je na tobě. Nikdy předtím jsem se s podobným stylem práce nesetkal. Pokaždé jsem měl v ruce klasický scénář, naučil jsem se roli a hrál. Z téhle metody mi ze začátku vstávaly vlasy hrůzou a byly chvíle, kdy jsem chtěl utéct. Pak jsem si nějak zvykl a pak ještě víc – strašně mě to chytlo. Nebyl jsem jenom řízená figurka, záleželo na mně, bylo to najednou docela přirozené a spontánní. Přiznám se, že bych si to ještě někdy velmi rád vyzkoušel.

Jak na vás působil výsledek – hotový film?
Já ho ještě neviděl. To je součást hry. A jsem docela nedočkavý…

Regionální ozvěny Febiofestu nabízejí ve čtvrtek v 17.30 sál 5 Škola života (Velká Británie), 17.30 sál 6 Šance na přežití (USA), 20.00 sál 6 Koncert (Francie, Itálie, Belgie, Rumunsko), 20.15 | sál 5 Baaria (Itálie, Francie), v pátek 17.30 sál 3 Mamas & Papas (CZ), 17.30 sál 6 Měsíc (Velká Británie), 20.00 sál 6 Jarmareční bouda (CZ), 20.15 sál 3 Mamas & Papas (CZ).