Na nově vznikajícím filmovém festivalu aplikované kybernetiky, jenž připravila jeho mateřská střední škola, představil své tři snímky.

Jak jste se vůbec ke studiu filmařiny dostal?
V podstatě náhodou. Rád jsem natáčel krátká videa a klasické domácí snímky. Na škole jsme pak od druhého ročníku měli praktická cvičení a tam jsem zjistil, že mě to skutečně začíná pořádně bavit.

Kolik snímků již máte za sebou? Příběhy a scénáře si vymýšlíte sám?
No několik jich už bude. Na škole člověk zpracovává ročníkové práce, pak také závěrečná maturitní práce… A pokud jde o příběhy a scénáře, tak u studentských filmů si člověk tak nějak dělá všechno sám nebo s pomocí ostatních spolužáků. Tak to bylo i u mě.

Říkáte, že pomáhají také spolužáci, ale nějakou prvotní myšlenku, o čem film bude, musíte mít už v hlavě. Kde se bere?
Pro mě je největší inspirací hlavně hudba. Když něco dělám, poslouchám u toho muziku a z ní si beru atmosféru a potažmo i příběh. Filmařina je hodně o pocitech. V tom je ten autorský rukopis.

Když už vznikne nápad, o čem váš film bude, jak je to s jeho samotnou výrobou. Kupříkladu snímek Bolero. Jak dlouho jste ho vytvářel?
Tak to se budete divit (směje se). Tenhle film vznikl za čtyři dny, a to od vymyšlení samotného námětu až po odevzdání ve škole.

To myslíte vážně?
Smrtelně. Bylo to hrozně spontánní. Se spolužačkou, která je hlavní hrdinkou, jsme byli na soutěži filmů Český lvíček. Tam jsme viděli tvorbu i jiných studentů a hrozně nás to inspirovalo. Pak už stačilo jen pár dní, pronajmout malou hospůdku za dvacku a bylo to. Ale tohle jde opravdu jen u studentských filmů.

Co považujete za váš dosavadní největší úspěch?

To je těžké. Cením si úspěchů za zahraničních festivalů, kde jsem mohl představit své filmy. A klasickou cenu jako takovou jsem získal za film Tak tohle chceš? při soutěži Český lvíček. Ale za úspěchem nestojím já sám. Je to práce celého kolektivu lidí, který mi s tím pomáhá.

To jistě. Teď studujete vyšší odbornou školu. Čím byste jednou v té filmové branži chtěl být?

Mým snem je vystudovat FAMU, i když původně jsem se na ni ani nehlásil a do Prahy jsem nechtěl. Rozhodně toužím být kameramanem a natočit celovečerní film, který se dostane do kin.