Hradecký deník oslovil šestadvacetiletou studentku vysoké školy a také pětasedmdesáti­letého důchodce.

„Jako první mi v mysli vyskočí jméno prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, vybavím si Karla Čapka, kterého zbožňuji, a také staré české filmy,“ říká s nadšením studentka lékařské fakulty Kateřina Bazalová.

Historii více nestudovala. Nikdy jí ani nenapadlo začíst se do knih a o období vzniku Československa si něco nastudovat. „Z dějin vím to, co nám vtloukali do hlavy ve škole. Pro mě je první republika spojená s vyprávěním mých prarodičů o tom, jak vypadaly plesy a slavnosti, jaké bylo setkání s tatíčkem Masarykem. Babička sbírala filmy a informace o českých hercích. Ty se mi také vybavují,“ dodala Kateřina.

Zato Jiří Štekl má vzpomínky trochu z jiného soudku. „Narodil jsem se v roce 1933. To už byly poslední záblesky první republiky. Rodiče však o vzniku samostatného Československa hovořili. Byla to pro ně jediná správná volba té doby. Rozhodně byli šťastní. Na druhou stranu život nebyl o moc jednodušší, jak mnozí očekávali. Rodiče museli žít skromně,“ říká důchodce.

Více vzpomínek ani nemá, protože přišlo období protektorátu a první republika „padla v zapomnění“.

„Když už jsem začal jako dítě více všemu rozumět, přišla doba druhé světové války a rodiče i já jsme měli jiné starosti. Byla to velice těžká doba,“ uzavřel své vzpomínky Jiří Štekl.