„Dá se říct, že oprava této památky přišla za vteřinu dvanáct. Kdyby k ní nedošlo, hrozilo by, že by se za chvíli tato cenná stavba sesunula jak domeček z karet,“ řekl k nezvyklému postupu při opravě zvonice starosta nedaleké Vysoké nad Labem a dlouholetý „slavínský“ zvoník Jiří Horák.

Při kontrole statiky stavby se totiž přišlo na to, že nemá klasické základy, ale stále jen na masivních dubových rámech. Ty však postupem času a nánosům již takřka neexistují.

Pomoc od náhrobků

„Původně stála zvonice na možná půl metru širokých dubových trámech. Ty však postupně překryly nánosy. A dub sice přežije takřka všechno, neztrouchniví ani pod vodou, ale toto opravdu nepřežil,“ uvedl Jiří Horák a dodal, že zvonice stojí zatím stojí i díky provizorní opravě z počátku minulého století:

„Neví se přesně, kdy k ní došlo, ale předpokládáme, že někdy mezi světovými válkami. Tehdy naši předci nosnou konstrukci nad základy zpevnili dubovými trámy, které svázali závitovými šrouby. A i díky tomuto neodborném zásahu vydržela zvonice až do dnešních dní.“

Za to je rád i vedoucí odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta.

„Pro Hradec je to velmi cenná památka. Obecně se po městě dřevěných staveb dochovalo málo a dřevěná zvonice tohoto druhu je na území našeho města jediná,“ uvedl Jan Falta a doplnil vysockého starostu v otázce degradace podloží.

„Zvonice byla založena na roštovém rámu, který byl usazen pouze na hřbitovním terénu. Ten se však za staletí zvedl přibližně o 40 centimetrů a tím pádem „utopil“ tento rošt, který začal hnít a některé jeho části už prakticky neexistují,“ řekl Jan Falta a podotkl, že díky rekonstrukci se poodhalí i tajemství nedochovaných záznamů o rekonstrukci z minulého století:

„Přibližnou dobu nám pomohou zjistit náhrobní kameny, kterými byla provizorní oprava podepřena. Až je otočím, tak zjistíme, jaké datum na nich je a podle toho snad budeme moci snad tuto opravu lépe datovat.“ Podle Jana Falty byly dvě možnosti, jak se s opravou vypořádat. Jednou z nich bylo i rozebrání celé stavby.

„To by však bylo nákladnější a složitější. Varianta vyheverování nám přijde jako nejšetrnější. Poté, co stavba bude vyzdvižena, bude zde usazen nový základový trám, který bude stát na nových kamenných základech,“ dodal k opravě, která přijde na 1,3 milionu korun a podílelo se na ni město, hejtmanství a ministerstvo kultury, Jan Falta.

Pohnuté osudy zvonů

Podle dendrochronologického průzkumu byly duby, z kterých je zvonice vystavěna, pokáceny v roce 1602, zvonice byla dokončena tři roky poté. A ačkoliv jsou v „roubence“ tři zvonové stolice, jsou tu jen dva zvony. A až na ten prostřední, který váží 400 kilogramů a na svém místě je od roku 1609, mají další zvony pohnutou historii.

Nejstarší zvon, který nechal v roce 1505 zhotovit hradecký měšťan Jiří Rychtařík, byl odcizen na začátku 19. století. Na jeho místo pak dal v roce 1847 umístit nový zvon další měšťan Alois Kemlink.

Tento zvon však nepřežil vřavu první světové války a v roce 1917 jej pro své potřeby zrekvírovala rakousko-uherská armáda.

„Pohnutý osud a dobrodružný život měl i největší zvon, který byl odlit v roce 1583 a váží 681 kilogramů. Tu váhu víme přesně, neboť zvon byl zrekvírován německou armádou za druhé světové války. Po ní se v roce 1947 objevil ve skladu neroztavených zvonů v Hamburku. Odtud putoval do Hradce, kde byl dlouhá léta uskladněn v novohradecké hasičské zbrojnici a poté i v depozitáři muzea. Na své místo se pak vrátil na saních tažených traktorem v prosinci roku 1968,“ popsal pohnutý život zvonu starosta Jiří Horák a pokračoval:

„Tento zvon je zajímavý i tím, že v reliéfním nápisu na zvonu je odsekáno jméno M. Jana Husa, resp. slova „M.“ a „Husa“, zůstalo jen „Jan. Původně byl totiž vedlejší kostelík husitský, tedy byl zasvěcen M. Janu Husovi. Po bitvě na Bílé Hoře r. 1620 a následné katolické reformaci se Hus dostal „na index“ a začal být nežádoucí.

Vedlejší kostelík byl za třicetileté války zbořen a roku 1675 znovu postaven, ale nově byl zasvěcen katolickému světci - sv. Janu Křiteli. Ale zvony ve vedlejší zvonici byly stále husitské!

Téměř 25 let se zřejmě nezvonilo, až po stížnostech sousedů novohradeckých a třebešských, že nemohou zvonit „proti zlému povětří“ a údajných hrozbách, že budou škody vzniklé na úrodě vymáhat po viníkovi situace, byly v roce 1699 zvony znovu vysvěceny.“

Kdo je pohřben na hradeckém „Slavíně"?

• Jan Nepomuk Eiselt (1805 -1868) – český lékař, průkopník prevence a hygieny, historický spisovatel
• Ladislav Jan Pospíšil (1848 – 1893) – knihkupec, majitel knihtiskárny a náměstek starosty
• Wolfgang Laiml von Dedina (1776 – 1839) – velitel hradecké pevnosti
• Theodor Peřina (1850 - 1899) – Ředitel Jednoty divadelních ochotníků Klicpera, režisér a ochotnický herec
• Karel Collino (1818 – 1892) – starosta Hradce v letech 1864–1885
• Antonín Helvich – spisovatel dějin hradeckého pivovaru
• Jan Květoslav Klumpar (1856 - 1919)– filolog, spisovatel a ředitel hradeckého gymnázia