Číše, poháry i košíčky. Mistři skláři kouzlili v Deštném pod širým nebem

Zahrada za deštenským muzeem je plná lidí. Jsou tady desítky stánků, kde své umění předvádí řemesla spojená se sklářství. To hlavní se ale děje ale pod rozsáhlým přístřeškem, kde stojí sklářská pec. Topiči ji postupně roztápěli už od středy, aby v noci na pátek teploměry ukázaly téměř 1300 stupňů a mohla začít první tavba a čeření skla.

„Přikládáme podle teploty, třeba každých pět až sedm minut,“ říká Bohouš Arnošť, jeden z topičů, když do nenasytného chřtánu topeniště přihazuje tři roky vyschlá smrková a buková polínka. Přitom sleduje teploměr. Pro samotné tvarování skla je ideální teplota kolem 1160.

Na druhé straně pece přímo před očima stovek diváků pak kouzlí skláři. Z tavicích pánviček nabírají žnoucí sklo medové konzistence a zručně mu dávají tvar číší a pohárů.

„Někdy si děláme takovou svojí fantazii, ale hlavně se snažíme podle výkresů dělat sklo, které se vyrábělo tady v Orlických horách,“ vysvětluje Lubomír Němec z České Lípy. Řemeslo dělal celý život, dnes už je v důchodu. Na tavení skla dřevem jezdí do Deštného už tři desítky let.

Falešné weby, bitcoiny či investice. Internetovým podvodníkům naletí i mladí

„Těšíme se sem, málokdy někdo vynechá. Ukážeme lidem krásu naší práce a přitom se potkáme s kamarády a užijeme si srandu, večer tady hraje coutry kapela,“ usmívá se pětasedmdesátiletý muž a na ochlazení si dává lok studeného piva. U pece je přece jenom horko. Když s kolegou dokončí secesní košíček, stovka přihlížejících diváků nadšeně zatleská. Tak je to tady zvykem.

„Dřív se mi trochu před lidmi třásly ruce, ale člověk si zvykne. Některé fanoušky i poznávám po těch letech. Někteří nikdy sklo neviděli v tekutém stavu, že se s ním dá pracovat, stříhat, mačkat a všechno možné. Ptají se nás, co a jak. Včera jsem tady mluvil s jedním pánem a říkal, že je tady už po dvanácté.

Proti peci sleduje mistrovství sklářů i Martin Horák. V Orlických horách je s rodinou na dovolené. Jeho desetiletý syn má při sklářské show oči navrch hlavy: „Jsme tady poprvé a je to hrozně fajn, sledovat staré řemeslo takhle zblízka. Děti dnes koukají na youtubery, sociální sítě a samé nesmyly, tak ať alespoň vidí, že existuje i pořádná práce.“

A tradiční české řemeslo v Deštném předvádí třicítka sklářů. Jedním z ni je i Roman Šauer, který má tady funkci huťmistra: „Ani největší problém nám dnes dělá vítr. Vyjedete s tím kusem z pece a jdete támhle na korejtko. Přitom foukne a máte to hned studený, právě proto nám hodně kusů popraskalo,“ popisuje úskalí venkovní práce povoláním mistr odborné výchovy na sklářské škole v Novém Boru.

Jezdí sem už 25 let a vozí sem i své žáky. O řemeslo podle něj mezi mladými moc zájem není. „Je to náročná práce. Sklárny jedou navzdory cenám plynu a i v dnešní době je práce hromada a všichni shání skláře. Kluci, co se vyučí, tak jsou hned rozebraní,“ zamýšlí se Roman Šauer u pece, v které praská dřevo.

Rozpálený výfuk zapálil pole na Hradecku. Požár hasilo devět jednotek hasičů

Mimochodem letos si skláři postavili novou. Ta předchozí byla stará už 20 let a spolykala během třídenního topení 15 kubíků dřeva.

„Sklářská tradice je ve všech pohraničních horách, tam kde byl dostatek dřeva na topení. V Orlických horách máme doložené sklárny na konci 15. století a poslední sklárna huť tady v Deštném vyhasla v roce 1911. Tou naší akcí, která je letos už po 31., prodlužujeme sklářskou tradici. Výrobky zdejších skláren máme i tady v našem muzeu,“ vysvětluje ředitel zdejšího Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném Bohumír Dragoun.

Letošní ročník Tavení skla dřevem přilákal přes tisíc návštěvníků. „Když si vezmete, že se na tom podílí osm desítek lidí, kteří se rozhodnou, že společně vytaví sklo a udělají si tady krásných několik dní. Přitom to dělají zadarmo, dostanou jen jídlo a pití, tak to je úžasné,“ dodává Bohumír Dragoun.