Pochyby lze vznášet pouze nad nábojem různých výroků a zejména, jestli mají kladný nebo záporný náboj. Živě se mi vybavuje příběh z Povídek malostranských od Jana Nerudy s názvem „Přivedla žebráka na mizinu“ s následujícím zněním. Žebrák, který je oblíben ve svém rajónu, a má alespoň co jíst a občas i kde složit hlavu, je osloven žebračkou. Ta se s ním chce paktovat, a při tom parazitovat na jeho nuzném blahu. Chudý muž však odmítne, a tak stařena začne na jeho konto šířit po Malé Straně pomluvy, zvěsti a intriky o jeho bohatství. Žebrák nakonec zapovězen umírá a až po jeho smrti se provalí, že šlo o bohapusté klepy. Jo, holt slova mají pádný náboj. Ale teď k věci. Samozřejmě mířím k tématu uplynulých dní. Jedná se o nebezpečné střevní onemocnění, s nímž si v Německu nevědí rady a mám i pochopení pro panické obavy, jež zemi sužují. Co však zavrhuji, je způsob, jímž německá vláda odsoudila španělský trh se zelinářskou komoditou, okurkami, k nemilosrdnému ekonomickému propadu a stagnaci příštích dní, týdnů či měsíců. Když se prořeknu, a ještě se mýlím, mám se minimálně omluvit a jako stát určitě napravit spáchanou ekonomickou škodu. A jsem moc zvědavý, jak se Německo postaví k vzniklé situaci.