O rybářích se občas říkává, že jsou tiší blázni, když dokážou hodiny sedět u vody a přitom nic nechytí. Mnoho nelichotivého se traduje o myslivcích či sběratelích známek.

A já zase, přiznám se, nemám ráda cyklisty. Jsou neukáznění, chodníky si často pletou s cyklostezkami a křižovatkami projíždějí bez ohledu na „červenou“.

Zvlášť u hradecké fakultní nemocnice mnohým řidičům málem způsobí infarkt, když se vynoří zleva či zprava z vedlejší cesty a šinou si to na hlavní, jako by jim patřil svět. Hrozně se pak diví, že řidič dupne na brzdy na poslední chvíli. A ujedou, aniž by se komukoliv omluvili. No, budiž.

Ale proč proboha v dnešní době, když se pozdě rozednívá a brzy stmívá, nesvítí? Někteří jednoduše proto, že světla na kole ani nemají. Další proto, že zapomínají i na nejrůznější „blikátka“, která se dají koupit za pár korun. Všemu pak nasadí tu pomyslnou korunu, když jsou oblečeni do tmavého. A přece i v krajském městě přes veškeré osvětlení jsou místa, kde uhánějící cyklisty uvidíte až na poslední chvíli.

Onehdy mi to nedalo a začala jsem počítat. Při cestě z Kuklen na Slezské Předměstí ze čtyřiceti cyklistů jakýmkoliv světýlkem pohrdla rovná polovina. A to je zima, takže se tolik cyklistů jako v létě ve městě neobjevuje.

Nejde mi to na rozum. Jsou cyklisté sebevrazi, nebo hazardéři? Nebo si jen myslí, že jim všechno projde?