Asi téměř každý rodič si ve svém výchovném období projde časem, kdy z něj jeho potomek páčí informace o tajemné bytosti, která disponuje neuvěřitelným množstvím hraček, jež během jednoho večera stihne rozlosovat mezi všechny děti světa.

Udržování sladkého tajemství stojí rodiče v dnešní době dost úsilí. Předvánoční marketingová masáž začíná už během podzimu, z rádií a televizí se derou slogany, které všemocnému Ježíškovi právě nenahrávají. Navíc se dospělí musí naučit vysvětlovat rozdíl mezi Ježíškem a Santa Klausem, kterým Amerika zasadila hřebík do kulturní rakve naší země.

Nicméně Ježíšek nebo Santa Klaus, dětem je to v konečném důsledku stejně jedno, hlavně, že je co rozbalovat pod stromečkem. A co dělat, když dojde na osudnou otázku doprovázenou upřeným a pátravým pohledem?

Psychologové tvrdí, že je dobré nelhat, pak by ratolest totiž mohla mít pochybnosti o jakémkoliv rodičovském tvrzení. Já jsem alibisticky přistoupila na jejich hru. Dcera totiž začala popisovat dopis určený nebeskému stvoření hesly typu – živý kůň, obrovský dům a letadlo s tím, že Ježíšek na to přece má a mě to nebude stát ani korunu.

Svedla jsem vnitřní boj a po dalším úpěnlivém dotazu jsem jí vyjevila čistou pravdu. „Jsem to stejně věděla, takže teď tě budu muset jako asi víc poslouchat, když chci hodně dárků, co?“ zněla pragmatická reakce.