„Architektura byla pro mého dědečka posláním,“ řekla nám Lucie Gočárová, vnučka tvůrce moderní české architektury Josefa Gočára. Přiznává však, že ona sama žádné architektonické sklony nemá.

„Opravdu se mně to zcela vyhnulo. Nikdo mně architekturu nenutil, nikdo mě tím nebavil,“ prozradila a dodala, že dědečka si pamatuje jen velmi málo. „Moje znalosti jsou spíš z vyprávění otce nebo babičky,“ vysvětlila a dodala, že dědečka zajímal každý detail. „Vždycky přemýšlel o každé klice,“ řekla.
Doma „nasávala“ atmosféru architektury, protože architektem byl i její tatínek. „Tvořil ale bohužel v době, kdy se stavěla jenom ta lega, takže neměl tolik šancí jako dědeček. Byl předsedou Svazu architektů, a když sem přijela nějaká zahraniční návštěva, vždycky s nimi jel dvě trasy. První do Hradce Králové, kde obdivovali moderní architekturu, a do Telče v jižních Čechách. Z těchto cest byl vždycky unešen. Hradec Králové je podle mého názoru jedno z mála města, které bez větší úhony přežilo i doby minulé. Vždycky bylo vymydlené a vypadalo krásně,“ uvedla Lucie Gočárová. Nedokázala však určit, kterou z dědečkových hradeckých staveb považuje za nejzdařilejší. „To se takhle nedá říci. Fascinuje mě například náměstí, kde stojí Masarykova plastika, ale vybrat jednu, to nejde. Každá stavba má svoje kouzlo a svůj účel,“ vysvětlila Lucie Gočárová.

Prozradila nám, že ačkoliv Gočárové získali věhlas především díky architektuře, jde o pivovarnickou rodinu. Otec Josefa Gočára byl totiž v Bohdanči sládkem a z pivovarnické rodiny pocházela také babička. Dědečkův bratr Jaroslav vařil pivo v Belgii a jeho syn Marcel dokonce na Martiniku.

Josef Gočár

Biografie

Narozen 13. 3. 1880 v Semíně u Přelouče. Studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1902-05) u J. Kotěry, jehož je později nejbližším spolupracovníkem.
Aktivně se zúčastňuje spolkového uměleckého života pražských architektů i výtvarných umělců.
1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců, 1912 spolu s P. Janákem Pražské umělecké dílny. Je aktivním členem, později předsedou pražského Mánesa. Od r. 1923 profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, zde v l. 1928-31 rektorem.
Roku 1925 získává za návrh čs. pavilónu v Paříži Velkou cenu, 1926 řád francouzské Čestné legie.
1926 zvolen členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem RIBA v Londýně.
Kromě své nesmírně rozsáhlé projektové činnosti též publikuje, zejména v časopisech Stavba, Stavitel, Styl, Umělecký měsíčník, Volné směry, avšak i v časopisech zahraničních. Své práce vystavuje na řadě výstav po celé Evropě. Zúčastňuje se řady architektonických soutěží, mnohé nejen vyhrává, ale návrhy též realizuje.

Josef Gočár patří k nejvýznamnějším českým architektům první poloviny 20. století.
Jeho dílo je veskrze původní, nepodléhá vlivu historismu 19. století ani suchému funkcionalistickému racionalismu. Je výtvarně citlivé a funkčně dokonalé.
První část jeho tvorby lze zařadit k dynamickému českému kubismu, resp. rondokubismu, plastiky na těchto budovách jsou pracemi našich nejlepších sochařů. Druhá část jeho tvorby je osobitým projevem moderny - výtvarně pojatého funkcionalismu.
Většinu svých prací realizoval v Praze a v Hradci Králové, který se stal díky Gočárovi vedle Zlína vzorem moderního města.
Jeho rozsáhlá a mnohotvárná činnost - od urbanismu a projektování budov, přes výstavnickou tvorbu až k návrhům nábytku a pomníků - prokazuje jeho všestranné výtvarné nadání.
Autor: Ing.arch. Kamil Dvořák, DrSc.

Zdroj: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=&action=show&id=445