Předchozí díly najdete zde.

V mezidobí čekání na víza jsme nezaháleli. S vidinou krásně prožitého roku v úchvatné přírodě jsme nenechali nic náhodě a začali se učit angličtinu.

Jako zpátečníci (začátečníci totiž postupují vpřed, my se však spíše vracíme) to musíme brát vážně. Bylo třeba nakoupit pár knížek a levné knihy na růžku se zdály být ideální volbou. Po chvilce jsme v rukou drželi dvě nejlevnější učebnice angličtiny. Doma jsme s dětskou radostí rychle vybalili přiložené CD, hodili ho do přehrávače a zaposlouchali se do libých tonů … pardon, to bylo jiné CD.

První lekce angličtiny byla úžasná. Skoro třiceti procentům jsme dokonce i rozuměli! Poté jsme ještě mrkli na slovíčka a s dobrým pocitem šli spát. S každou další lekcí naše nadšení opadalo. Co takhle film v původním znění? Jako alternativa výuky je to geniální. Oči se nám rozsvítily a už jsme žhavili notebook. Výběr filmu z hollywoodské produkce byl dílem okamžiku. Naše stále rozsvícená očka však začala rychle blednout, až nakonec pohasla úplně.
Po pěti minutách jsme titulky samozřejmě nahodili.

Ani tento neúspěch nás neodradil. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet zaručený recept. Naše podvědomí, do té doby čisté jak lilie, bylo k nasávání nových znalostí připraveno. Před spaním jsme tedy pustili CD s anglickou konverzací a čekali, co to s námi udělá. Na Lenny zapůsobilo okamžitě, usnula snad při úvodní znělce. Ale já, já si to doopravdy užil. Nejen že jsem se nedostal do hladiny alfa, beta ani gama, ale navíc jsem při zuřivém nočním vypínání onoho nesmyslu omylem navolil budík, který nám to s radostí sobě vlastní vrátil ráno v pět.

Pokusy jsme nakonec omezili na minimum, a tak se stalo, že jsme se zase každé úterý objevili u paní Jambororové. Ona nás už nějaký ten čas učí a na rozdíl od oněch zaručených receptů přesně ví, co je pro učení jazyků nejlepší.

Tak příště. Hablerovi