Předchozí díly najdete zde.
Po vyřízení víz se na obzoru objevil nový problém, který na sebe neúprosně strhával pozornost. Byl to čas odletu. Co s ním? Ignorovat nešel, a proto jsme se jím začali zabývat.
Když to vezmeme čistě pragmaticky, tak v práci jsme do konce ledna. Poté musíme prodat auto i motorku, dodělat a pronajmout byt, nakoupit vybavení na cestu a vyřídit věci na úřadu práce a pojištění. A jak už to chodí, vše se opět vyřešilo samo. Nejlevnější letenku jsme sehnali na 3. března, takže do této doby prostě musíme vše stihnout.
Další problém nastal v okamžiku počítání peněz. Nyní už musíme náš rozpočet dělit mezi dvě opravdu podstatné věci. Jak do investic na dodělání bytu, tak na náklady spojené s naší cestou. K naší smůle se nejedná o položky tisícové, nýbrž desetitisícové. Od vestavěných spotřebičů a stavebního materiálu, přes letenky, pojištění a výbavu, po peníze na bydlení na Novém Zélandu, včetně tolik nepopulární rezervy.
Tyto starosti nás přivedly k dalšímu zajímavému nápadu. Co takhle zkusit najít nějakého sponzora? Museli jsme si jen ujasnit, co vlastně potřebujeme a koho o to požádáme.
Musí se však počítat s tím, že pokud nepřipravujete nějakou opravdu hardcore expedici typu kolem světa na chůdách nebo severní pól na velbloudovi, tak můžete zapomenout na finanční podporu. Je-li však cílem Nový Zéland, kde už byl prakticky každý, bude za úspěch považována i odpověď na e–mail. Firmy zabývající se outdoorovým vybavením nám odpověděly všechny. Některé se omluvily, jiné nabídly slevu od 20 do 50 procent, což byla fantazie. On-line obchody prodávající elektroniku se zase neozvaly vůbec. A firma poskytující hosting nám vyšla vstříc ve všem. No není to paráda?
Další vybavení jsme nakoupili dle našich možností a nálad. Výhodně nakoupit se dá mnoha způsoby, záleží jen na tom, zda tomu chcete věnovat čas. My jsme si čas našli, takže se to nejen vyplatilo, ale i zaplatilo…
Tak příště. Hablerovi
