Nový Zéland je daleko. Je tak daleko, že o další podobné cestě se snad ani nedá uvažovat. Důkladná dokumentace se tedy stává nezbytností, a to je pádný důvod k zakoupení foťáku. Problém je, že nový kupujeme prakticky s každou zajímavou cestou. Letos to ostatně bude již potřetí.
Naše představa ideálního přístroje je totiž od reality na míle vzdálená. Chceme kvalitní zrcadlovku, ale v kapesním balení. Takovou, která bude mít tisíc schematických režimů, milion megapixelů a čip velikosti samotného displeje. Váha i cena úměrná plastovému kompaktu by byla přímo ideální. A ovládání? Samozřejmě pouhou myšlenkou! Proč jen se musíme vejít mezi mantinely fyzikálních možností? Co dělají všichni inženýři?
Z výše popsaného už musí být všem jasné, že jsme pouhými amatéry. Naším největším úspěchem je vybrání správného schematického režimu a přepnutí na makro. Zde dosahujeme svého vrcholu a víc ze sebe nedostaneme. My prostě půl dne čekat na správné světlo nedokážeme.
Nákup nového foťáku probíhal dle přesně promyšleného plánu. Mrknout na ceny nových modelů a zanadávat si, projet aukce a zaťukat si na čelo kvůli konečným cenám, mrknout na inzeráty a začít jednat. Objevil se tam totiž jeden přístroj, který se zdál být ideální, stejně jako jeho prodejce. Pro lepší představu přikládám pár vět z naší emailové korespondence:
Ukázka č. 1 (předprodejní servis): „Jsem si ZCELA JIST, že budete spokojen. Budete-li mít jakékoliv dotazy, až začnete s přístrojem pracovat, napíšete a já vám napíšu řešení (pokud budu znát odpovědi). Předpokládám, že korespondence bude ještě bohatá.“
Ukázka č. 2 (prodejní servis): „Zatím končím, určitě se spojíme po doručení a při případných konzultacích s focením. Jak jste si asi všiml, tak moje vyučovací profesionální deformace fotografa – učitele se projevuje…“
Ukázka č. 3 (poprodejní servis): „Náš obchod začíná mít charakter kurzu digitální fotografie, že? Mějte se a ozvěte se .“ Nutno podotknout, že prodejce se ani v jednom bodě nezmýlil.
Tak příště. Hablerovi
