„Pravá máta jest moci té, že červy moří v životě, žaludku dá užitek ten, žene z něho škrkavky ven.“ Nejen tento zajímavý text nacházíme ve spise z roku 1587. Patří mezi poučení, jak se léčit, a přináší popis některých léčivých rostlin.

V iniciále velké T je znázorněna postava lékárníka, který byl nazýván apothecarius. Lékárník oděný do pláště s širokými rukávy míchá kopistkou léčiva. Na spodní polici měl ruční vážky, kleště a mísidla. U stropu visí řada sáčků s drogami. Takový byl pohled do lékárny 13. století, pracovní místnosti, do apotheky.

O tom, jak to vypadalo v Hradci Králové, napsal studie Ferdinand Pátek. Pravděpodobně prvním lékárníkem byl Ondřej, sídlil v obecním domě u radnice. Hradecký měšťan Jan Sentinger z Chotěšína musel dbát, aby měl lékárnu vždy dobře zásobenou léky, jinak by město zavolalo jiného lékárníka. Na přímluvu nejvyššího písaře dostal v Hradci byt i sklep k lékárně vedle radnice Martin Hofkunc, další lékárník. Léky musel připravovat jen se souhlasem lékaře a purkmistr si vyhradil právo inspekce.

Královský lékárník měl u nás hodnost dvořana a měl i privilegia. Karel IV. udělil lékárníkům privilegium volného obchodu po celé říši. Potvrdil Řád pro lékárníky a ranhojiče. Na kvalitu léčiv se dohlíželo každý měsíc. Lékárníci zastávali i funkce konšelů. Nosívali i ozdobný kord. Měli rozsáhlé knihovny i domácí obrazárny.

Roku 1592 přijal korpus apatykářský po otci Kosmus Kreysar. Na to, čemu se vyučil, dohlížel doktor, který ho pokládal za svého „kuchaře“.
V roce 1701 byla v Hradci lékárna u masných krámů. Práva vlastnil F. Švenda, a ten tady zřídil lékárnu „U bílého jednorožce“. Z manželství s Annou Růžičkovou se narodil syn František, pozdější otec kronikáře Františka Švendy.

S příchodem tovaryšstva Ježíšova se objevují jezuitské lékárny. V nich pracovali vyučení lékárníci, kteří vyráběli takové speciality jako jezuitský čaj z listů merlíku nebo jezuitský prášek z chininové kůry.

Ještě se zastavíme u domu číslo 29 na Velkém náměstí. Lékárna tady byla už v roce 1628, kdy dům koupila matka Bohuslava Balbína Zuzana Škornicová. Později tady měl lékárnu apatykář Kirschner. O něm víme, že měl zahrádku v Dlouhé ulici, kde pěstoval byliny. Lékárnu „U zlatého lva“ vlastnil Vavřinec Foit.

Z řady dalších lékárníků v tomto domě si připomeňme Josefa Terentina, Dominika Nachtigala, Jana Hanzlíka, Karla Hubáčka, kterému v lékárně připravoval sodovku laborant Šanda. Domovní znamení nad vchodem „U zlatého lva“ nechal upravit lékárník Pavlíček.

Roku 1990 tady otevřel lékárnu Martin Mařát. Dvě sochy Damiána a Kosmy, léčitelů, zdobí lékárnu. Vždyť to jsou patroni lékárníků. Stejně jako Aeskulapova hůl obtočená hadem je znakem zdraví a symbolem lékařů a lékárníků. Jenom podle některých není ve znaku had, ale vlasovec medinský, červ cizopasící v lidské kůži. Odstraňoval se vpíchnutím na hůlku či na úlomek bambusu.

JIŘÍ MALINA