Spletité ulice a uličky starého Hradce Králové mají stále svou tajemnou moc. Přibyly hospůdky, kavárničky, obchůdky i odpočinkové zahrádky.
Když zdvihneme oči nad portály a vchody domů, naskytne se nám pohled i na domovní znamení.

Naši předkové si tak označovali svá bydliště, krámy i dílny. Domovní znamení bylo jediným identifikačním znakem domu. Původně byly domy v Hradci Králové označovány podle svých majitelů, teprve později dostávaly různé znaky a znamení na rozlišení. Zvyk známý už z doby krále Václava IV., který 30. března 1392 řešil spory mezi tvůrci domovních znamení, kteří se dělili na tak zvané štítaře a malíře, a udělil právo „malovati taková díla, která slovou díly štítovými“, tedy domovní znamení.

Z toho vysvítá, že na konci 15. století bylo označování domů znameními a štíty časté. Domovní znamení bylo ve své době asi tím, čím je dnes obchodní značka. Kde byl znak hada, tam jsme mohli hledat lékárnu. Znamení na průčelí byla orientačním označením domů a byla kamenná, štuková a malovaná většinou barevně. Později se domy určovaly podle štítu. Ty se během doby měnily, to když dům změnil majitele nebo byl přestavěn.

Podle znamení existovala i určení, například dům „Pod zvoncem“ na Střezině, u „Starého hradu“, „Nový hrad“ označoval purkrabský dům, „Královský dvůr“ na Střezině. Pod Pražskou branou stál „Katův mostek“, to proto, že tady měla být katovna. Druhem domovních znamení je číslování domů, označení číslem. Bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie v únoru 1770. Nejstarší, provedené za císaře Josefa II., je z téhož roku. První myšlenku na číslování domů přivedly války.

Úřady potřebovaly evidenci obyvatelstva pro vojenské účely. Domy v Hradci Králové byly očíslovány poprvé v měsíci listopadu 1770.
Dělo se tak zvláštní komisí: „Rozkazem po všech zemích rakouských začalo se poznamenání všech domů dle numer. V Hradci Králové přišla 28. listopadu královská komise a v ní pan Herzog, rytmistr od husarů, pan Sádlo z krajského úřadu, dále rychtář městský a dva písaři,“ čteme v kronice F. Švendy. Po povinném očíslování domů bylo v roce 1775 nařízeno opatřit náměstí, ulice, městské brány a jiné veřejné budovy tabulkami s jejich názvem.

Současně s číslováním bylo sečteno veškeré obyvatelstvo a založeny gruntovní knihy. Domovní čísla byla napsána na dřevěné nebo plechové tabule. Trámy nesměly vyčnívat ze střechy ven, voda musela být sváděna plechovými okapy.

Další číslování popisnými čísly proběhlo roku 1805, poslední v roce 1878. Kostely, kaple a věže se již od dob Marie Terezie nečíslují. Podle císařského výnosu z 23. března 1857 byl zavedený systém číslování podle ulic, který odpovídá dnešním orientačním číslům, která označují pořadí budovy v rámci ulice nebo náměstí. V Hradci Králové bylo označování orientačními čísly zrušeno roku 1993.

Číslování je číslování, ale nikdo přece neřekne, že půjde na pivo na Velkém náměstí do domu číslo 1, ale prostě „Pod věž“.

JIŘÍ MALINA