„Horská dráha je unikátní dílo, které si dává za cíl destigmatizaci duševních onemocnění – nic podobného v České republice ještě nevzniklo“ tvrdí režisér Jonáš Motyčka, který sám trpí diagnózou hraniční porucha osobnosti (HPO) a ve snímku má navíc roli průvodce čtyřmi příběhy.

Rebeka, Taisa a Kuba… tři jména mladých lidí, kteří byli nuceni přizpůsobit život své diagnóze. Ten čtvrtý je příběh Martiny, která vstupuje do děje jako člověk, jejíž osud je spojený s hraniční poruchou jinak. Martina totiž reprezentuje skupinu blízkých - její dcera si kvůli této diagnóze sáhla na život.

Ve filmu skrze rozhovory a zdokumentování jejich prostředí se tvůrci snaží přiblížit, jaké to je mít život protkaný nemocí, kterou právě dcera Martiny, Anetka, nazývala „rakovinou duše“. Unikátnost filmu Horská dráha podle jeho tvůrců dokládá fakt, že podobné dílo v České republice ještě nevzniklo.

Královéhradecký sbor Jitro vznikl před půlstoletím.
Pěvecký sbor Jitro nás reprezentuje již 50 let. Těšte se na vánoční koncert

„Ve filmu skrze rozhovory a zdokumentování jejich prostředí přiblížíme, jaké to je mít život protkaný touto nemocí – zároveň chceme dát naději, že bojovat se s HPO vyplatí.“ podotýká Jonáš.

Více se dozvíte na webových stránkách k filmu Horská dráha.

V pondělí dokumentární snímek uvede kino Bio Central v Hradci Králové. Projekce s debatou začne v 18 hodin. „Film debutoval v září v beznadějně vyprodaném pražském kině Bio Oko a nyní s ním startujeme tour po České republice. V pondělí 27. listopadu se poprvé podíváme do Hradce Králové, konkrétně do krásného kina Bio Central, přijměte proto i pozvánku na premiéru filmu ve Vašem kraji,“ zve na promítání s besedou sám režisér filmu.

Ohlasy na film jsou podle režiséra zatím úžasné, tak si ho v kinech nenechte ujít.

Čtyři příběhy:

Rebeka
Jmenuji se Rebeka a léčím se s hraniční poruchou osobnosti již 6 let. Je mi 24 let, vystudovala jsem fotografii na vysoké škole, která je mou profesí. Na střední škole jsem studovala humanitní zaměření, maturovala pak z psychologie a pedagogiky. O psychologii se zajímám dodnes, věnuji se tématům duševního zdraví ve své tvorbě. Napsala jsem bakalářskou práci na téma “Duševní onemocnění skrze fotografii”, kde jsem se věnovala obraz duševně nemocného člověka a hlavně destigmatizaci duševních nemocí. Kromě hraniční poruchy osobnosti se léčím také s poruchami příjmu potravy. Obě nemoci mi vzaly hodně energie a času, ale na druhou stranu mi daly sílu bojovat v životě ve všelijakých situacích. Byla jsem 6x hospitalizovaná, kromě toho docházím pravidelně na individuální terapie a beru léky, které jsou pro mě velkou oporou, ale ne jediným řešením.

Kuba
Jmenuji se Kuba, je mi 25. Mám vystudovanou dopravní průmyslovku se zaměřením na železnici. Ačkoliv mám vzdělání s maturitu, kvůli duševnímu zdraví dělám jednodušší práce. Nějakou dobu jsem roznášel letáky, teď momentálně pracuji v obchodě, malé samoobsluze, kde doplňuji zboží. Hraniční poruchu osobnosti (HPO) mám oficiálně diagnostikovanou od svých 22 let. Několikrát jsem byl za svůj život hospitalizován. Často se v kolektivu setkávám kvůli své jinakosti se šikanou. Začalo to na již na základní škole, pokračovalo na střední a i v první práci. Absolvoval jsem již jeden dlouhodobý pobyt v terapeutické skupině Kaleidoskop a nyní se chystám na další. Ve svém volnu se snažím vyhnout většímu tlaku na svojí osobu od blízkých. Rád koukám na filmy, chodím na procházky, když je léto, tak preferuji koupání a v poslední době jsem si hodně oblíbil skákání přes švihadlo. V budoucnu bych chtěl tvořit své projekty, které by pomáhaly jak životnímu prostředí, tak i lidem.

Taisa
Jmenuji se Taisa, je mi 24 let, upřímně jsem se svojí diagnózou nečekala že se dožiji 20 let. Mám hraniční poruchu osobnosti, je to jak horská dráha, bez úlevy a několikrát jsem byla hospitalizována. Řekla bych o sobě, že jsem dost empatická a tvrdohlavá, mám instagram hranicni.taisa - kde se snažím přiblížit víc k téhle poruše. Bydlím v Plzni a pracuji v chráněné dílně - kavárně. Žiji sama, je to náročný, ale zvládám to. Mám strašně ráda procházky, vždy si vyčistím hlavu a taky ráda sleduji filmy a seriály. Miluji, když můžu být s přáteli Moc nedávám, když jsem sama…přijde mi, že problémy jsou pak větší a větší. Ráda čtu, vždy u toho zrelaxuji. Moje HPO začínala už ve 14 letech, přijde mi, že se v tom již orientuji…ale nemám ještě zdaleka vyhráno.

Martina
Jmenuji se Martina a narodila jsem se v roce 1969 v Praze. Celý profesní život se pohybuji v administrativě, v posledních 16 letech především ve školské. V roce 1991 se narodila moje první dcera Nikola a o devět let později pak druhá dcera Aneta. Právě Anetka byla jednou z obětí duševní nemoci zvané hraniční porucha osobnosti a v roce 2021 svůj život dobrovolně vzdala. Vzhledem k této smutné události a po různých nepříjemných zkušenostech s Anetčinou léčbou jsem se více ponořila do problematiky duševních onemocnění a HPO obzvlášť. Snažím se o destigmatizaci a přiblížení tématu psychických poruch širšímu okruhu veřejnosti prostřednictvím instagramového účtu @zivot_na_houpacce. V červenci 2022 mi vyšla stejnojmenná kniha, která je jakousi zpovědí lidí trpících HPO či jejich blízkých. Účastním se různých osvětových činností a aktivit. Působím též ve dvou neziskových organizacích jako peer pečovatel.

S využitím tiskové zprávy

Zdroj: se svolením Jonáše Motyčky