Kliknutím zvětšíteMáte mezi těmi všemi modely nějaký, ke kterému máte speciální vztah?
Při takovém počtu je těch speciálních modelů už hodně, jeden říct asi nedokážu. Některé pro mě mají význam tím, že jsem je měl ve sbírce mezi prvními, případně jsou nejstarší nebo z nějakého zvláštního materiálu či místa.
Pamatujete si, který model byl ten úplně první?
Začal jsem je sbírat ve svých 12 letech. Pokud si to dobře pamatuji, na začátku jsem měl tři modely. Byly to dva ruské modely sanitek Volha a Latvija, které mi sehnala moje babička. A pak jedna česká sanitka z Tuzexu.
Jak jste se k takovému koníčku jako kluk dostal?
Bylo to přes mého dědečka, který měl známého v Hradci na záchrance. Občas jsme se za ním spolu zastavili a já jsem tam už tehdy obdivoval skutečnou sanitku. To prostředí mě zaujalo a tím začaly počátky celé té sbírky.
Jak moc se za těch 33 let změnil způsob, jakým modely sháníte?
Ze začátku to bylo dost obtížné. Dalo se sehnat jenom to, co bylo běžně dostupné v hračkářství nebo v Tuzexu, případně přes nějaké známé. Dneska už je to samozřejmě výrazně snazší. Díky internetovým eshopům nebo aukcím jsou ty možnosti praktiky nekonečné.
Při takovém počtu už asi sbírka zabere dost místa. Co na váš koníček říkají doma?
V době, kdy jsem se potkal se svojí ženou, už jsem část té sbírky měl. Je k tomu tolerantní. Já se zase snažím být tolerantní k ní, takže bych si nedovolil roztahat sbírku po celém bytě. Několik zvlášť speciálních modelů samozřejmě doma vystavených mám, ale zbytek mám uložený v práci nebo v krabicích ve sklepě.
Váš koníček úzce souvisí s vaší profesí. Chtěl jste se už jako dítě pracovat na záchrance?
Vlastně ano. Jak už jsem říkal, hradeckou záchranku jsem vnímal už od osmdesátých let. V předvečer zahájení pravidelného provozu letecké záchranné služby v roce 1990 jsem dokonce dostal příležitost proletět se v záchranářském vrtulníku. V té době jsem teprve končil základní školu. Po absolvování gymnázia, lékařské fakulty a atestací jsem v roce 2003 nastoupil do záchranky na pozici lékaře. Shodou okolností pilotoval vrtulník hned u mého prvního ostrého zásahu stejný pilot, který mě vzal vzal do vrtulníku v tom roce 1990.
Hradecká letecká záchranka má vynikající pověst. Co za tím je?
Podařilo se nám i díky vedení záchranné služby a týmu mých spolupracovníků prosadit v posledních letech celou řadu unikátních projektů nebo postupů, které dosud nejsou v okolí úplně běžné. Snažíme se tím povýšit kvalitu péče. Tím, že je vrtulník používaný nejvíce pro pacienty s úrazy a srdeční zástavou, jsou tito pacienti hlavními dvěma skupinami, kterými se zabýváme. Podařilo se nám například už před více než dvěma lety zahájit projekt, který umožňuje podání transfuze přímo na místě nehod a dál během transportu. Tímto stylem jsme léčili už skoro osm desítek pacientů. Od letoška už dokážeme podat pacientům nejen krevní deriváty, ale přímo tzv. plnou krev. Všechno je to o týmové práci a o tom, inspirovat se dobrými nápady ze zahraničí. Naším velkým štěstím je také vynikající spolupráce s fakultní nemocnicí.
Projekt podávání plné krve přímo na místě nehod jste představili v červnu. Jak se zatím osvědčil?
Určitě výborně. Jsou případy, kdy pacient na místě úrazu ztratí dva nebo tři litry krve. My máme vždy na palubě 900 mililitrů krve, kterou jsme schopní mu hned vrátit. Jen těžko se dá říct, kolik pacientů metoda opravdu zachránila, ale ten rozdíl v tom, v jakém stavu dopravíme takového člověka do nemocnice, je obrovský.
Jakým způsobem ovlivnila leteckou záchranku koronakrize?
V jarním období se menší mobilita lidí a provoz na silnicích odrazil i v menším počtu zásahů. Teď bych řekl, že už se ta čísla postupně vrací zase zpátky do normálu, ale celkově bude za rok 2020 zásahu o něco méně než vloni.
V muzeu jsou kromě modelů sanitek také fotografie z reálných zásahů záchranky, které oproti té výstavě modelů přece jen působí docela drsně. Proč jste se rozhodl je zde vystavit?
Některé fotografie z reálných zásahů mohou být pro lidi, kteří se do takových situací nedostávají, zarážející. Má to fungovat trochu jako prevence, lidé by se při pohledu na takové fotky měli zamyslet. Každý by si měl uvědomit, že situace, kde záchranka zasahuje, jsou nečekané a mohou se týkat kohokoliv. Řadě z nich však přitom lze předejít. Lidé by měli být možná více ohleduplní, ostražití.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
