Tisíce kubíků pokáceného dřeva v hradeckých městských lesích září do dálky ostře růžovou barvou. „Je to způsob, jak zabránit kůrovci šířit se do okolí z napadených stromů,“ vysvětluje nadlesní Městských lesů Hradec Králové Tomáš Jankovský.

„Barva obsahuje jed, který hmyz v okamžiku, kdy vyleze zpod kůry, zahubí.“ Jedovatá růžová je podle Tomáše Jankovského levnější způsob, jak kůrovci zabránit v šíření.

„Olupování kůry, které se někde používá, je finančně náročné, růžová odvede stejnou práci za méně peněz, a rychleji.“

Lýkožrout smrkový (kůrovec) je nejvýznamnějším škůdcem v lesích celé Evropy. Napadá všechny stromy, nejen smrky. Se suchem jeho aktivita a nebezpečí narůstají.

Jed v barvě podle něj nemůže uškodit nikomu kromě kůrovce, pokud používá zdravý rozum. „Pokud tu barvu nikdo nebude olizovat - člověk ani pes, nehrozí újmou na zdraví,“ dodává.

Na hromadách pokácených nemocných stromů se už druhý rok kromě smrků objevují i borovice. „Může za to sucho posledních let,“ pokračuje Tomáš Jankovský. „I borovice mají v tomto klimatu mnohem mělčí kořenový systém, snáze usychají a jsou snadným terčem pro kůrovce.“

Právě jeho životní cykly jsou v těchto dnech předmětem velkého očekávání a obav lesníků. Kůrovec se totiž obvykle rojí, tedy klade vajíčka nové generace, dvakrát ročně. Teplo ovšem může rozmnožování nahrát a způsobit, že kůrovec uprostřed července založí základ další generace ještě jednou, nad plán. „To by byla pohroma,“ bojí se Tomáš Jankovský.