Bezdomovcem je Tomáš Máša už od roku 2008. Tehdy ho prý manželka s tchyní vyhnaly z domova. “Zpočátku mi pomohl kamarád a bydlel jsem v dílně, kde jsem občas mohl i makat. Poté to ale majitel firmy rušil, tak jsem se musel odstěhovat,” vzpomíná šestačtyřicetiletý Máša, který od té doby přespával v azylovém domě v Hradci Králové.

V době, kdy se nepřízní osudu dostal na ulici, měl velké potíže získat práci. Limitovalo ho i to, že byl po vážném úrazu. „Jezdíval jsem ještě na rehabilitace s levou nohou, takže pro mě sehnat práci bylo úplně šílené,“ popisuje nelehké období.

Vyučený klempíř

Tomáš Máša je vyučený klempíř, pokrývač. V roce 2006 však při práci spadl ze střechy a vážně se zranil. Následky úrazu si nese dodnes. „Spadl jsem tak špatně, že jsem měl otevřenou zlomeninu stehenní kosti, mám novou kyčel. A kvůli tomu, že jsem byl v kómatu, tak jsem s tou nohou nehýbal, proto mám zkrácené šlachy,” říká s tím, že v kómatu byl měsíc a půl.

V současné době žije v ubytovacím zařízení Harmonie v Hradci Králové, které poskytuje bydlení pro lidi se specifickými potřebami. Zde musí platit nájem, který pokrývá z invalidního důchodu. „Můj důchod stačí k tomu, abych si zaplatil nájem a další nezbytné věci a zbyde mi 1700 korun. A jelikož potřebuji další peníze, tak prodávám Nový Prostor,“ vysvětlil Máša.

Naproti Zelené bráně

V Novém Prostoru dělá prodejce od roku 2011. Dlouhou dobu byl pouze v Hradci Králové naproti kinu Centrál, ale v posledních letech měl trochu komplikace právě kvůli tomu, že už vlastně má ubytování. A tak našel místo v Pardubicích naproti Zelené bráně. „Díky tomu, že jsem se nebál, tak jsem si to oběhal a sehnal jsem místo v Pardubicích,“ říká se smíchem Máša.

Mezi jeho koníčky patří vojenství a historie. „K bitvám a vojenství jsem se dostal, když mi bylo asi 15 let. Rodiče kamaráda na učňáku dlouhodobě šermovali v historické skupině Valdštejni. A já se zeptal, zda bych to mohl zkusit, tak mě tam kamarád vzal a strašně se mi to líbilo,“ vysvětluje.

A netrvalo dlouho a zapojil se v roce 1990 do první bitvy. Nyní už se vojenství a historii věnuje přes 25 let. Se svou partou se účastní rekonstrukcí bitev z let 1750 až 1945. A na všechny má Máša potřebné uniformy i zbraně.

Uniforem má celkem osm, z nichž ty z druhé světové války či první republiky má originální. Část uniforem má u sebe, část u kamaráda, který mu schraňuje i zbraně. „Jsou to repliky, které vypadají jako originál. Mám rakouskou pušku model 1760, perkusní pušku Lorenz na rok 1866 a šavli, který je na sedmiletou válku. A pak mám další zbraně na zbrojní průkaz,“ popisuje.

V minulosti dělal také vojáka z povolání, ale i to mu zhatil úraz. „Protože jsem po zranění špatně slyšel na jedno ucho, tak mě neumožnili pokračovat,“ vysvětluje.

Granát mu poškodil sluch

Na ucho špatně slyší kvůli úrazu při vojenské službě v Jugoslávii, kde poblíž hodili nepřátelé granát a ten vybuchl tak blízko, že mu poškodil sluch.

Dnes stále dělá u Nového Prostoru, ale má velký sen otevřít si restauraci a vojenské muzeum a být znovu soběstačný. Doufá, že se mu to podaří příští rok. „Snažím se dostat do Josefova, kde chci mít baráček, kde bych bydlel, a druhý baráček, kde bych měl hospodu a malé muzeum. Byl jsem na radnici v Jaroměři, tam by s tím souhlasili a teď jednám o penězích s bankami,“ popisuje své snahy Máša.

S vyřizováním a papírováním mu pomáhá muž pracující v televizi, kterého si Máša nepřál jmenovat. „Vše okolo mi obíhá, abych jen přišel, udělal podpis a měl bych svoji sumu, kterou potřebuji, abych mohl začít,“ dodává Máša.