Za jeho ovládáním sedí jeden z místních hrobníků David Jackulák, který rypadlem připravuje půdu pro své opodál stojící kolegy místo. Ti se za chvíli chopí krumpáče a lopaty a dodělají místo, kde jen za pár hodin spočine rakev s nebožtíkem. Letos už takto parta kolem Davida Jackuláka vyhloubila na kuklenském místě posledního odpočinku 13 hrobů.

„Letos je to opravdu tristní. V loňském roce jsme touto dobou měli vykopané dva hroby,“ přibližuje současnou situaci, kdy i na ostatních hradeckých hřbitovech je nyní nových hrobů tolik, co za půlku loňského roku, David Jackulák.

Hrob, na kterém však nyní pracují, má pro ně hlubší význam: „Jen, co jej doděláme, což trvá přibližně den, tak se k němu zítra vrátíme a spustíme do něj rakev s našim známým, který podlehl té hrozné nemoci, co nás nyní obklopuje,“ dodává hrobník, který se ke svému povolání dostal jako slepý k houslím.

Pardubické krematorium
Dvojnásobek mrtvých než vloni. Matrika i krematorium jedou na maximum

„Předtím jsem dělal na stavbě, ale už jsem potřeboval změnu. Tak jsem se přihlásil do hradeckých městských služeb. Chtěl jsem se starat o zeleň, ale nakonec mě přemluvili a stal se ze mě hrobník,“ říká muž a dodává, že první dny v nové profesi si musel zvykat na to, že připravuje místa posledního odpočinku.

„Ze začátku to byl takový divný pocit, ale už jsem si na něj zvykl. Zvykla si i rodina. A například můj malý syn se mě občas ptá, kolik hrobů jsem ten den vykopal,“ dodává s úsměvem hradecký hrobník.

A pro představu, jak je práce obtížná, dodává pár parametrů svého povolání: „Když kopeme hrob, který je určen pro jednu rakev na 10 let, tak kopeme do hloubky půl druhého metru. Pokud se tu do 10 let počítá s další rakví, je hrob o půl metru hlubší tak, aby se na jednu rakev dala položit poté i další.“

Kromě psychické námahy, je kopání hrobů i prací velmi fyzicky namáhavou. Ne za všech okolností se totiž dá využít pomoc bagru.

„Ten nám pomáhá tak v padesáti procentech. A kór tady v Kuklenách, kde je místy půda tvrdá tak, že kromě krumpáče a lopaty musíme občas použít i sbíječku. A sbíječku, kterou používáme hlavně v době, kdy je země promrzlá, jsme letos, kdy byla zima opravdu tuhá, použili mnohokrát,“ dodává muž, který se prakticky při každodenním setkávání se se smrtí tváří v tvář bojí toho, jak se vyvíjí současná situace kolem pandemie koronaviru.

Muži po mě chtějí hlavně uspokojení pusou. A při tom se opravdu rouška nosit nedá, stěžuje si paní Věra. Ilustrační foto
Prostituce v krizi. Lidé chtějí místo sexu uvařit a vyprat, popisuje žena

„Sice jsme dobře vybaveni, máme respirátory, rukavice a dezinfekci, ale přesto se člověk té nemoci bojí. Navíc já sám mám rodinu a dvě děti, takže o to je ten strach větší,“ dodává David Jackulák, vyloží poslední lžíci se zeminu z budoucího hrobu a uvolňuje místo pro kolegy, kteří v jámě strhnou lopatou hrany a celý hrob začistí. Tím pro ně prozatím práce končí.

Sám David Jackulák při pohledu na dokončující práce doufá, že se svět opět brzy vrátí do zajetých kolejí: „Vím, že už je to pro lidi strašně dlouhá doba, co jsou ta omezující opatření, ale rád bych na ně apeloval, aby je dodržovala a neskončili kvůli své benevolenci tady.“