Už v době prvních pokusů o vyslání družic na oběžnou dráhu okolo Země začali astronomové snít o umístění dalekohledu nad atmosféru, kde lze pozorovat prakticky nepřetržitě a informace, kterou nese světlo vzdálených objektů, je ještě neporušená. Záření, jež k nám putuje někdy i miliardy roků, totiž v posledních zlomcích milisekund musí projít chvějícím se vzduchem, takže sebedokonalejší pozemský dalekohled nikdy nezachytí obrazy vesmírných objektů ostře. Některé druhy záření dokonce atmosférou vůbec neprojdou.

Uskutečnění snu stály v cestě zpočátku nepřekonatelné překážky. Televizní kamery byly málo citlivé, fotonásobiče příliš veliké, takže detektory neměly dostatečné rozlišení. O klasické fotografii s použitím filmu, vývojky a ustalovače nemělo smysl uvažovat. V 70. letech začali fyzikové pracovat na technologii CCD, s jejímž využitím by kosmický dalekohled mohl pracovat jako to, čemu se o dvacet let později začalo říkat digitální fotoaparát. Současně se začalo s konstrukcí raketoplánu, který byl schopný vynést na oběžnou dráhu opravdu velký dalekohled.

Havárie raketoplánu Challenger způsobila několikaleté odložení startu již připraveného kosmického dalekohledu. 24. dubna 1990 se dlouho očekávaný Hubbleův teleskop konečně dostal na oběžnou dráhu. Jeho zrcadlo o průměru 2,4 m však vykazovalo optickou vadu. Plocha zrcadla byla sice naprosto dokonalá, ale měla špatný celkový tvar, takže kosmický dalekohled nebyl o mnoho lepší než pozemské teleskopy. V roce 1993, při první plánované servisní prohlídce, byla Hubbleovu dalekohledu nasazena korekční optika a od té doby nás kosmický teleskop zahrnuje vědecky cennými měřeními i pro oči laiků nádhernými obrazy vesmíru.

Přísně vzato, prvním kosmickým teleskopem se v roce 1983 stala infračervená družice IRAS, která nesla dalekohled stejné konstrukce jako Hubbleův teleskop, průměr objektivu IRAS však byl „jen“ 57 cm a detektor měl malé rozlišení. Hubbleův teleskop byl první víceúčelový teleskop s velkým zrcadlem vybavený několika kamerami s velkou rozlišovací schopností. Dodnes je nejslavnější i když už zdaleka není sám a není ani největší z kosmických dalekohledů. Zrcadlo evropského Herschelova kosmického teleskopu má průměr 3,5 m. Teleskop se zaměřuje na infračervené záření.

Družice Planck, mapující mikrovlnnou ozvěnu Velkého třesku, je vybavena dalekohledem o průměru 1,5 m. Rentgenové teleskopy Chandra a XMM–Newton jsou přístroje rozměrů srovnatelných s Hubbleovým teleskopem. Podobně velkou observatoří byla v 90. letech minulého století družice Compton mapující vesmír v oboru záření gama. Letos v létě začne pracovat velký detektor AMS na Mezinárodní kosmické stanici – zařízení, které je „dalekohledem“ hledajícím zdroje částic kosmického záření. Ke startu do vesmíru se chystá Webbův teleskop se složeným zrcadlem o průměru 6,5 m.

Dvacetiny nejznámějšího z kosmických dalekohledů oslavíme 24. dubna přednáškou od 18 hodin, na níž představíme nejen snímky z Hubbleova dalekohledu, ale také jeho následovníky. Pro návštěvníky oslavy je také připraven dárek v podobě DVD s filmem o Hubbleově teleskopu a od 17:30 velké překvapení! Málokdo tuší, že Evropa, přesněji Evropská kosmická agentura, má přibližně 20% podíl na činnosti kosmického teleskopu a že jedna z kamer, jimiž je teleskop vybaven je evropská. Proto i v Evropě proběhnou mohutné oslavy 20. výročí vynesení Hubbleova kosmického teleskopu na oběžnou dráhu. Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové se stala jedním ze stovky evropských center popularizace vědy, kde bude vystavena fotografie pořízená kosmickým teleskopem k vlastním dvacetinám. Půjde o poster v „nadživotní velikosti“ (výška téměř 2,5 m, tedy srovnatelná s velikostí hlavního zrcadla Hubbleova teleskopu). Který objekt na fotografii bude, je tajemství, jež bude odhaleno právě ve výroční den, tedy 24. dubna.

Přijďte se v 17:30 podívat na slavnostní odhalení a staňte se prvními, kteří fotografii uvidí na vlastní oči!

JAN VESELÝ