Mezi nejfotogeničtější hradecké stavby a kulturní památky bezesporu patří Labská elektrárna na Hučáku. Je to příklad vynikajícího technického a architektonického díla, které dodnes slouží původnímu účelu – výrobě elektřiny.

Tato stavba v secesním stylu od prof. architekta Františka Sandera vznikla v letech 1909-1911, tedy v době, kdy začínal největší architektonický rozmach Hradce.

Její členitá a barevná secesní architektura krásně zapadá do sousedství Jiráskových sadů a starého města. Bohatě zdobená budova je zakončena dominantní věží, která se stala jednou z nejhezčích městských dominant.

V průběhu dalších let již byly pro Hradec typické spíše funkcionalistické a výrazově jednodušší stavby od Josefa Gočára a jeho následovníků.

Jez jako ochrana

Historie elektrárny začala na počátku 20. století, kdy se po zboření městských hradeb konečně otevřela cesta důsledné ochrany před stále se opakujícími povodněmi. V rámci navržených regulací toku Labe a Orlice byl starý jez Hučák i s vodárnou zrušen a o asi 150 metrů níže po toku Labe byl postaven nový jez s vodárnou. Pro provoz vodárny by tehdy ale jen vodní elektrárna nestačila, a tak byla doplněna o parní elektrárnu se dvěma kotli a transformátory od firmy Křižík.

Hradec před Prahou

V únoru 1910 byla elektrárna Hučák zapojena do městské elektrické sítě a na Velkém náměstí se rozsvítily Křižíkovy obloukové lampy.

Spotřeba energie v rozvíjejícím se Hradci prudce rostla, a tak byl Hučák doplněn o parní turbínu a současně bylo rozhodnuto o stavbě dalších vodních elektráren na Orlici.

V té době měl Hradec k dispozici celkem 5000 voltů střídavého proudu, kdežto Praha měla jen nedostatečných 3000.

Ve dvacátých letech byla pak elektrárna technicky upravena zejména za účelem zvýšení výkonu, v padesátých letech byly odstraněny parní kotle a ve své tehdejší podobě slouží dodnes.

I pro Pardubice

Za zmínku stojí také to, že v tehdejší době bylo mezi Hradcem a Pardubicemi za společné peníze postaveno elektrické vedení,kterým si města vypomáhala s dodávkami přebytečné energie.

Hradec prý spotřebovával díky nově postaveným továrnám více elektřiny ve dne, Pardubice zase díky nočnímu svícení více v noci, zatímco v Hradci se ještě svítilo plynem.

František Sander, architekt řeky
Architektonickým otcem Hučáku
je profesor František Sander. Pro něj není vodní stavba ničím neobvyklým. S nadsázkou lze říct, že je architektem řeky, Labe i Vltavy.
Jaký byl jeho profesní život? Spjatý s vodními stavbami…
• Žil v letech 1871 – 1932.
• Vystudoval pražskou techniku. Nejprve pracoval jako konstruktér, v roce 1907 se stal profesorem
průmyslové školy na Smíchově.
• Díky kontaktům s Komisí pro kanalizování Vltavy byl autorem řady staveb podél Vltavy. Mezi nejznámější patří zdymadlo Hořín a Miřejovice či stavby na ostrově Štvanice.
• Navrhl také nádražní budovy 
v pražských Holešovicích (1905) ve stylu historizující secese a vilu Regiu (původně Samohrd) v Luhačovicích (1906).
• V Hradci Králové určil vzhled vodní elektrárny na Hučáku, uvedené do provozu 14. února 1910.