Na louce za obcí ji sehrála přibližně stovka šermířů z celé republiky.

„Rozdělili jsme je na dvě stejné skupiny. Ve skutečnosti měla panská vojska pětinásobnou přesilu. To by se ale husité zbláznili a ostatní by si neťukli,“ uvedl Daniel Richter z šermířské skupiny Tesáci, která akci připravila.

Organizátoři na louce postavili maketu Plzně, ze které se husité v roce 1420 po dohodě s královským podkomořím Václavem z Dubé odstěhovali do Tábora.

Panstvo ale dohodu o svobodném odchodu nedodrželo a kolonu, ve které nechyběly ženy a děti, napadla jejich vojska. Čtyři stovky husitů se ale díky mistrnému výběru místa dokázali ubránit dvěma tisícům vojáků.
„Vozovou hradbu postavili mezi rybníkem Markovec a vypuštěnou nádrží Škaredý, kterou jsme nahradili rákosem,“ řekl Daniel Richter.

Vzduchem u Dohalic létaly šípy, výstřely z historických děl i peprné pokřiky bojovníků po zásahu od soupeře. „I když jsme vycpaní, tak o modřiny není nouze. Já jsem naštěstí velitel, takže do mě netlučou tak silně. Leckdy se ale stává, že si rozseknete nos vlastním mečem,“ řekl Lukáš Krause ze skupiny přátel historického šermu Mytři z Liberce.

Husitům nakonec tak jako před staletími pomohla příroda. „V kronikách se píše, že slunce někdo hodinu před západem zahodil za kopec. Ve skutečnosti však šlo zřejmě o mlhu. Zmatená panská vojska na ústupu se poté obrátila proti sobě. Než přišli na to, proti komu bojují, ztráty byly veliké,“ vypráví Daniel Richter.

Závěrečný nástup jednotek poznamenala nehoda. Jeden z husitských vozů najel na halapartnu a z vozu vypadl kočí. Kůň, který vůz táhl, se splašil a přelomil oje. Dav diváků minul jen těsně.

Návštěvníci i tak odcházeli spokojení. „Jezdíme sem pravidelně už několik let, a to i v zimě. Našeho kluka to tak chytlo, že jsem mu musel vyrobit zbraně a také výstroj. Takže občas válčíme i doma,“ řekl Jan Pech z Prahy.