Do redakce přišel příspěvek Jany Hlouškové, respektive jejího syna Martina, u něhož byla diagnostikována hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD). „Po návštěvě pedagogicko – psychologické poradny jsme, na jejich doporučení, začali shánět speciální školu, ve které by se synovi mohli věnovat lépe než na škole základní, kde se to řešilo individuálním učebním plánem,“ uvedla Jana Hloušková .

Základní škola ve Svobodných Dvorech sice vycházela všemožně vstříc, jenže Martin si záhy začal uvědomovat svůj vědomostní propad oproti ostatním spolužákům. To se začalo projevovat na jeho sebevědomí a psychice. Markantní rozdíly byly totiž patrné, což špatně snášel.

Paní Hloušková zažila velké překvapení, když jí ředitel speciální školy sdělil, že Martina přijmout nemohou, protože je opožděn v pásmu hraničním, a tudíž by jeho přijetím porušil zákon. „Můj syn letos nastoupil na druhý stupeň základní školy. Zatím je klidný, ale má strach z anglického jazyka. A když ještě vidí, s jakou látkou si poradí jeho kamarádi, mylně se pokládá za hlupáka a nic s tím nespraví tisíceré přesvědčování o opaku,“ prozradila Jana Hloušková.

Vše způsobila novelizace vyhlášky, která svéhlavým způsobem rozhoduje o umísťování dětí do speciálních škol. „Krok zákonodárců bude mít následující účinek. Povede k umělému snižování úrovně vzdělanosti celého národa,“ prohlásil ředitel hradecké pedagogicko – psychologické poradny Václav Mrštík.

Odborná veřejnost nyní o problematice horlivě diskutuje. Umisťování dětí s ADHD do speciálních škol je problematické, a musejí proto zůstávat na základních školách. „Učitelé základních škol nemůžou zákonitě obsáhnout a zvládnout vzdělání všech, pokud budou dostávat do tříd žáky, kteří by měli být spíše ve speciálních školách. Ti potřebují specifický přístup,“ uzavřel Václav Mrštík.