Univerzity po celé zemi svůj odpor vyjádřily tím, že na svých budovách vyvěsily tibetskou vlajku. Připojila se i Univerzita Hradec Králové, jež tibetskou standartu vyvěsila ve středu krátce po obědě na rektorát. Podle mluvčí UHK Zuzany Boučkové tu vlajka bude vlát až do pátečního dne.

Od středečního poledne vlaje nad rektorátem Univerzity Hradec Králové tibetská vlajka. Vzdělávací instituce se tak přidala k ostatním univerzitám v zemi, které tak podpořily rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, jež akt čelních ústavních činitel připodobnil způsobu, jakým vystupovala protektorátní vláda vůči Berlínu a normalizační vláda vůči Moskvě.

„Velká část univerzitní veřejnosti je zaskočena tónem toho prohlášení, tak jako mnoho nezávislých komentátorů, i mnoho akademiků se domnívá, že prostě překračuje standardní hranice diplomatického protokolu," uvedl Mikuláš Bek, který k vyvěšování tibetské vlajky vyzval i ostatní vysoké školy.

„Vlajka by měla být signál, který by měl v našich studentech, možná v širší veřejnosti, probudit jakousi diskuzi a reflexi o tom, jak jsou zastupovány zájmy České republiky," uvedl Bek. Jeho výzvu vyslyšela i Univerzita Hradec Králové. „Univerzita Hradec Králové se přidala k ostatním vysokým školám v ČR a vyvěsila na budově rektorátu ne Velkém náměstí tibetskou vlajku," uvedla mluvčí královéhradecké univerzity Zuzana Boučková a osvětlila, důvod, proč se tak škola rozhodla: „Protože jako univerzita ctíme demokratické principy společnosti, což dokládá i čtvrteční spoluúčast  na organizaci Festivalu demokracie v Hradci Králové, které je vedeno pod Forem 2000."

Přišlo do redakční pošty
V době prezidenta Havla byl u nás dalajláma s úctou vítán, ale od té doby, co máme nového prezidenta se vše obrací jinam. Dobře to řekl p. Pithart při vzpomínkové akci k nedožitým 80 narozeninám Václava Havla.  Přirovnal politiku naší země k raku zpátečníkovi, který pomalu plíživě couvá ze společenství demokratických západních zemí směrem na východ. Na východ k „velkému bratrovi," kde se lež a překrucování pravdy stalo státní politikou. S tímto obrem na východě, máme letité zkušenosti.Byli jsme napadeni v době míru bez vyhlášení války, desítky lidí zahynuli pod pásy ruských tanků a dlouhá desetiletí nás okupovala cizí armáda. Jistě, nebylo to tak kruté jako to, co zažil Tibet. Ale okupace, následné perzekuce a závislost na cizí mocnosti to byla. V Tibetu to bylo podobné. Čína vtrhla do Tibetu, suveréni nezávislé země silou, povraždili tam tisíce mnichů zničili staletou kulturu, rozbořili kláštery a zotročili obyvatele Tibetu , kteří jsou dodnes v pozici občanů druhé kategorie. Bylo to jasné porušení mezinárodního práva a tato situace trvá dodnes. Tito lidé, Tibeťané trpí útlakem od komunistické Číny po desítky let. A když do naší země přijede na návštěvu duchovní vůdce této zotročené země, který žije v exilu a nijak Čínu neohrožuje a aktivně nebojuje proti čínským utlačovatelům, tak se od tohoto pacifisty a moudrého muže naši vrcholoví politici distancují.
A aby to nebylo málo, ještě vydají prohlášení, které je ostudou naší země. Bylo by lepší, kdyby aspoň mlčeli!
Toto prohlášení svědčí o jejich patolízalství, stejně jako to bylo v době socializmu, kdy naši vrcholoví představitelé neochvějně stáli za tehdejší SSSR a dělali vše, co jim nařídila Moskva, byť to bylo i ke škodě naší okupované země.
Je mně hanba a stydím se před ostatními národy, že žiji v zemi, kde nám vládnou takovíto lidé!
(Miroslav Koláčný, Hradec Králové)