První den se s jedním z novodobých divů seznamujeme pouze přes řeku. Křehkost a zároveň monumentálnost Tádž Mahálu obdivujeme z levého břehu řeky Yamuny, která Ágrou protéká. Je večer a zapadající slunce dodává na působivosti stavbě, která se zrcadlí v Yamuně. Dokonalost Tádž Mahálu totiž spočívá i v tom, že během dne mění barvy, což má symbolizovat přítomnost Alláha. V tuto denní dobu se mramorové zdi barví do růžova. Zhruba dvě stě metrů od Tádž Mahálu doprovází hořící ohně zpěv lidí. Poprvé jsme alespoň na dálku svědky hinduistického obřadu spalování mrtvých.

Ptám se dvanáctiletého chlapce, se kterým si tu povídám, jestli, až umře on, jeho tělo taky spálí. Vysvětlí mi, že jeho tělo bude pohřbeno do země, je totiž muslim. To je jedna z věcí, která mě na Indii fascinuje – žijí tu vedle sebe hinduisté, muslimové, buddhisté, sikhové – a relativně v poklidu.

Palác pro manželku

Ráno s sebou přináší očekávanou návštěvu Tádž Mahálu. Vstupujeme na první nádvoří stavby symbolizující lásku a oddanost. Tádž Mahál byl postaven císařem Šahdžahánem pro jeho nejoblíbenější manželku Mumtáz Mahál, která zemřela při porodu v roce 1631. Legenda praví, že Šáhdžahán byl po převzetí trůnu jeho synem uvězněn v protější pevnosti, kde také zemřel. Jeho poslední pohled patřil hrobce milované ženy. Pravděpodobná skutečnost ovšem není tak romantická. Šáhdžahán zemřel ve věku 74 let v roce 1666 na předávkování opiem a afrodiziaky.

Tádž Mahál je jednou z nejvýznamnějších staveb moghulské architektury. Říká se, že na stavbě pracovalo po 21 let (1632 – 1653) 20 tisíc dělníků a řemeslníků z celé Asie. Hrobka z bílého mramoru je vykládaná drahými kameny a střeží ji čtyři bílé minarety. Na západě, východě a jihu je obklopena třemi mešitami z červeného pískovce, které plní funkci bran, ale hlavně tu jsou kvůli symetrii, kterou Tádž Mahál ztělesňuje. Středem hrobky je symbolický náhrobek královny Mumtáz Mahal. Je paradoxem, že jediné, co kazí dojem naprosto dokonalé symetrie, je náhrobek samotného Šahdžahána, který byl dodatečně postaven vedle náhrobku Mumtáz Mahal. Císař měl totiž původně v plánu vybudovat na druhém břehu Yamuny Černý Tádž Mahal, který by byl dokonalým obrazem bílého předchůdce. Stavbu však nikdy nedokončil, a tak byl uložen vedle své nejmilejší do Tádž Mahálu bílého.

Hello, sir

Místní lidé nás zvědavě okukují. Na ulicích nejčastěji slyšíme „Hello sir, Hello madam“ - to když nás někdo chce svést rikšou, případně nám prodat to, co „zaručeně“ potřebujeme. Z našeho pohledu je tu neuvěřitelně levně. Všechno se dá téměř o polovinu usmlouvat, a když máte štěstí, nemusíte se ani snažit. Musíme si zvyknout, že jsme středem zájmu. Ne všichni na nás ale chtějí vydělat. Mnozí se s námi dávají do řeči, aby si procvičili angličtinu, malé děti si na nás zase chtějí sáhnout. Přijdou, podají ruku a s rozzářenýma očima řeknou „Hello“.

Oproti Dillí tu přibylo opic. Dnes ráno nám jedna šplhala po balkóně a nakukovala do pokoje. Radši jsme si sebrali prádlo. Příští týden budeme hodně cestovat po druhém největším státu Indie – Radžastánu. Navštívíme nejen pohádková města z tisíce a jedné noci, ale sjedeme i do chudých vesniček, ve kterých přetrvává tradiční způsob života.

Průběh celé naší cesty můžete sledovat pravidelně každou sobotu ve 14.30 na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové. O další postřehy se s vámi také rádi podělíme na našich projekcích programu „Indie-královna orientu“, uváděných v rámci unikátního cestopisného projektu Cestou necestou a vzdělávacího projektu Planeta Země 3000.
Martina Suchá, MediaPro