Deník z expedice „Indie-královna orientu“ reportérů tiskové agentury MediaPro.
6. týden, 20. – 26. července 2008.

Ze Šrinagaru do Lehu je to 430 kilometrů, ale cesta vám zabere celé dva dny. Důvodem je velmi náročný terén, časté stoupání do průsmyků a následné strmé klesání do hlubokých údolí. Několikrát se také zdržíte na místních „Check Points“ (kontrolní stanice). Armáda si zde zapisuje každého návštěvníka. Kontrolují se víza, obsah zavazadel, občas jsme dotázáni na naši profesi. V žádném případě zde nevystupujeme jako novináři, ale jako učitelé, z čehož je dost nervózní náš řidič Sunil, který nás do této doby viděl všude se prokazovat novinářskými průkazy. Ty jsme pro oblast Kašmíru zahrabali hluboko do batohů.

Na jednom z Check Pointů se dozvídáme smutnou zprávu. Před pár dny byl v oblíbeném horském středisku Gulmarg, které leží padesát kilometrů od Šrinagaru a které jsme také navštívili, odpálen granát mezi civilním obyvatelstvem. Dva turisté zemřeli a dalších třináct jich bylo zraněno. Vypadá to, že situace v Kašmíru se začíná opět zhoršovat (v červnu zde bylo sedm bombových útoků, při kterých bylo zraněno devět vojáků, případ z minulé neděle je prvním případem útoku na turisty v tomto roce) a rozdělení muslimského obyvatelstva do dvou států zřejmě někteří stále vnímají jako velkou křivdu. Nutností je si před vycestováním do této oblasti zjistit, zda je situace bezpečná. Záleží na každém jednotlivci, zda mu určitá míra rizika stojí za obdivování nedotčené kašmírské přírody.

Cesta přes Himaláje je poměrně dobrodružná. Důvodem je možná i to, že Sunil jede trasu Šrinagar – Leh poprvé a není si příliš jistý. Raději mu důrazně vysvětlujeme, aby se držel při skále a riskoval tak zavelení našeho auta kameny, než aby jel po nezpevněné krajnici a celá posádka se tak ocitla na dně hlubokého údolí. To, že jsou naše obavy na místě, potvrzují i místní noviny. Na cestě Šrinagar – Jammu spadl před pěti dny do šedesátimetrové propasti autobus vezoucí dělníky do práce. Patnáct jich zemřelo na místě, dalších třicet utrpělo vážná zranění.

Ač efektivita rozhodně není silnou stránkou Indů, musím uznat, že na sjízdnosti silnice opravdu intenzivně pracují. Převážná část trasy je již vyasfaltovaná (bez asfaltu je přibližně 40 nejrizikovějších kilometrů před průsmykem Zoji La), okraje jsou místy zpevněné a na některých místech (není jich ovšem mnoho) vedle sebe bez problémů projedou dvě auta, což zejména v zatáčkách vítáme s opravdovým nadšením. I přes značná vylepšení ovšem za hodinu ujedete zhruba třicet kilometrů, v obtížnějších úsecích jsme zdolali kilometrů deset. Aspoň máme dostatek času kochat se překrásnými himálajskými panoramaty.

Do Lehu dorazíme po dvou dnech jízdy. Před cestou do hlavního města Ladakhu, které leží v nadmořské výšce 3505 metrů, se doporučuje postupná aklimatizace. Vzhledem k tomu, že jsme během cesty stoupali velmi pozvolně, problémy s nedostatkem kyslíku nemáme. Bavila jsem se tu ale s turisty, kteří do Lehu přicestovali letadlem a do chvíle, než si tělo na změnu zvyklo, se jim dýchalo opravdu obtížně.

Leh vypadá přesně tak, jak jsme si ho představovali. Strmé křivolaké uličky, malované brány, na každém kroku modlitební mlýnky a praporky, které vysílají motlitby do všech stran. Město je plné turistů a plně vyhovuje jejich potřebám. Po měsíci nedobrovolného vegetariánství je výtečná tibetská kuchyně opravdovým balzámem na naše scvrklé žaludky a masové knedlíčky momo v nás mizí během chvíle.

Na rušném bazaru najdete turistické kanceláře, které organizují různě dlouhé treky přes Himaláje. Můžete si také sjet Indus na raftu nebo si vypůjčit motorku. Projížďce po Malém Tibetu, jak se Ladakhu říká, na motorce jsme neodolali ani my a jeden den se proháněli mezi malebnými buddhistickými kláštery s větrem ve vlasech. Ve vyšších polohách už však řídký himálajský vzduch nezvládá ani Royal Enfield indické výroby, o čemž se přesvědčil i zakladatel naší agentury Adam Lelek, který musel svému Enfieldovi do výšky 5100 metrů trošku pomoct a v podstatě ho tam dotlačil.

Z Ladakhu vyrážíme v naší terénní Toyotě přes nejvyšší bod na naší cestě – průsmyk Taglang La (5328 metrů), do dalšího himálajského státu – Himačalpradéše. Pár dní strávíme v McLeod Gandži poblíž Dharamsaly, kde sídlí tibetská exilová vláda a přes čtyřicet let tu žije i jeho svatost Dalajlama.

Martina Suchá, tisková agentura MediaPro.

Chrám Thiksey