„Vody nět", říkalo se vojákům

„Poctiví komunisti, ti nesli osmašedesátej rok nejhůř, nikdo to nechápal," vypráví o atmosféře a náladách před pětačtyřiceti lety Václav Souček, glosátor Českého rozhlasu Hradec Králové.

Václav Souček, inspicient Klicperova divadla.Vzpomenete si, kdy vám došlo, co se ve skutečnosti děje?
Pamatuji si, že se to začalo odehrávat v noci, bydleli jsme na Slezském Předměstí, slyšeli jsme letadla. Probudil nás telefon, volali manželce, ona byla tehdy v Juveně (pozn. redakce – jedna z tehdejších organizací mládeže), že jsme okupováni. Pak už jsme poslouchali rádio a televizi. Když se objevily první záběry, jak rozrazili skleněné lítačky na letišti Ruzyně, bylo nám úzko.

Co vojáci, máte s nimi nějaký zážitek?
Já se do žádných střetů nedostal, vím jen, že třeba mezi lidmi kolovalo, že nesmějí dávat Rusům vodu, když ji budou chtít. Prostě říct „vody nět". Jenže ono to nebylo tak jednoduché. Ti vojáci totiž vůbec nevěděli, která bije, tak už to pak nebylo tak vyhraněné. Na Slezské přišli třeba dva vyděšení Poláci, měli stany kousek za Hradcem, přišli v teplákách a vůbec nevěděli, kde jsou. Tehdy je zatáhli do bufetu u Alessandrie a srotilo se kolem nich asi dvacet lidí. Chtěli, aby jim řekli něco konkrétního, ale oni nic nevěděli. Informace jsme tehdy získávali v podstatě jen díky rozhlasu, televizi za chvíli obsadili. V Hradci rozhlas prostě neobjevili, vysílalo se ze Stěžer. Hlavní sídlo bylo v nenápadné vile ve Vrchlického ulici.