Poslední album jste vydal před devíti lety. Proč tak dlouhá odmlka? Současná doba nepřeje vtipným soudničkám?
Obecně je méně humoru. A navíc doba cédéček a vydávání desek pominula. Teď to nestojí za tu práci a námahu, kterou s tím člověk má. Hudba je volně přístupná a tak si myslím, že už žádné cédéčko nevydám.

A co se týče kauz a příběhů ze soudních síní? Je rozdíl mezi předlistopadovou dobou a dneškem? Tedy, že ze soudních síní mizí ta „poetika“?
Jelikož jsem z Jindřichova Hradce, což je v podstatě venkov, tak jsem prakticky venkovský advokát. Dělám tedy právo, které je lidsky – venkovské. A tam se ty sousedské spory ,rvačky a fackovačky příliš nemění. Obecně se ale změnila skladba trestné činnosti. Dnes je brutálnější a není tam to, co hledám, tedy ten humor a nějaká ta lidskost. Takže nepochybně je mé inspirace méně.

Teď se hodně řeší GDPR. To by vám asi také mohlo ztížit tvorbu písní…
Toho se neobávám. Nikdy jsem nikoho vlastním jménem neuváděl. Ale možná se v těch příbězích někdy někdo poznal, ale neobávám se, že bych z toho měl někdy nějaký problém.

A poznal se někdo někdy?
Na to se mě ptají často, zda mi někdo za ztvárnění v písni nepřišel někdo vynadat. Pořád to nebylo, ale stalo se mi to nedávno. Zcela výjimečně jsem zhudebnil kauzu, jak při zatýkání utekl Radovan Krejčíř z vily v Černošicích. Pak jsem to zahrál někde v televizi a hned večer jsem dostal naštvaný mail od jednoho příslušníka URNy, který tam zasahoval, jež mi, ale uznávám, že po právu, vyčinil za to, že si dělám legraci z toho elitního komanda. Ale samozřejmě to bylo tak, že ta URNA měla za úkol toho Krejčíře zatknout, což udělali perfektně, a přivést jej do vily. Pak ho ale předali jiné složce. A teprve poté utekl. Takže neutekl URNě. V tom měl pravdu. Nicméně jsem mu napsal, že každý člověk to vnímá tak, že je policie jako policie a že je to obecně ostuda právě policie. A to mi dal za pravdu.

Blíží se komunální volby. Vy sám jste před lety marně usiloval o senátorské křeslo. Nebylo by právě v kuloárech současné politiky dostatek materiálu pro soudničky? Máme tu trestně stíhaného premiéra a za těch pár posledních let českou politikou hýbalo docela dost skandálů?
Máte pravdu, že by tam jistě bylo mnoho inspirace, ale politická satira má jepičí život. Samozřejmě, sem tam člověk udělá nějakou legraci na Čapí hnízdo, ale druhý den už to nebylo zajímavé. Ten Senát mě zajímal, že by se tam možná sem tam vtipného našlo, ale spíš jsem se o to zajímal z profesního života.

Sice jste již několikrát řekl, že nechcete dělat mediálně známé kauzy, ale je nějaká, tedy kromě Krejčíře, která by podle vás stála za zhudebnění?
Určitě by za to stála kauza, jak padla vláda kvůli kabelkám paní Nagyové. Tam je absurdní, že z toho humbuku, který okolo toho byl, nakonec zůstávají nezdaněné kabelky. A kvůli tomu padne vláda. To mám v šuplíku.

Pamatujete si po těch letech váš první zhudebněný případ?
První můj případ, který se v době, kdy jsem byl studentem Právnické fakulty, objevil v Černé kronice, jsem sice zhudebnil, ale nikdy se neobjevil na žádném nosiči. Ale později se stal velmi slavným díky filmu Pasti, pasti, pastičky. Občas jsem tuto písničku zahrál na koncertu a měla velký ohlas.

A svůj první případ v soudní síni si pamatujete?
Pamatuji si jeden z prvních případů, se kterým jsem ještě jako učeň, advokátský koncipient šel k soudu. Nějaký člověk se opil a nadával příslušníkovi pohraniční stráže. V hospodě, takže trestný čin útoku na veřejného činitele. Mě zaujalo, že ho urážel přes psa, kterého měl pohraničník s sebou. Říkal mu: ty máš tak blbýho pána, chudáku pejsku.