Většina z nich nemá ani ponětí, co se nad jejich hlavami odehrává a kdo bdí nad obrazem, který se před jejich očima promítá na plátno.

Kdo dělá gong?

Svoje hájemství, a jak sám říká „srdce kina“, v sobotu poodhalil promítač hradeckého Bia Centrál Tomáš Ondráček. „Je to práce snů. Jen mě trochu mrzí, že v důsledku digitalizace nemám tolik možností setkat se s klasickým filmovým pásem,“ říká milovník filmů se sci-fi tématikou, který v době, kdy se na plátně odehrává filmová zápletka, plní v kině také roli údržbáře.

„Teď je to jednodušší, než za dob, kdy se promítalo z klasického filmového pásu. K tomu se dostanu tak jednou za rok. Ale zatím jsem se nedostal k tomu, abych film sám nastříhal. Od toho tu máme našeho úžasného kolegu Jiřího Hlavatého. Snad mě to taky naučí, mám na to spoustu času,“ dodává třiadvacetiletý mladík, který si i v době digitalizace prošel svým „promítačským“ křestem, kdy musel na pár minut přerušit film. „Promítačky jsou hodně náchylné na teplo. Když člověk zapomene na chlazení, prostě se zadrhnou a musí se nechat pár minut zchladit. Já si tím taky prošel a nebylo to nic příjemného,“ popsal svůj „křest“ Tomáš Ondráček, který má ve svém hájemství jak klasickou promítačku, tak i tu, která umí divákům zprostředkovat filmy ve 4K rozlišení.

„Určitě každý někdy film stahoval z internetu a uložil na disk. Tady je to podobné, jen trošku větší,“ dodal s úsměvem hradecký promítač s tím, že velikost filmů pro kina se většinou pohybuje od 100 do 300 gigabajtů. Ale najdou se i výjimky. „Třeba film Thor: Ragnarok. Ten má 353 giga,“ dodal promítač, který objasnil i otázku, kdo vlastně v kině pouští gong: „Sice tu máme i klasický analogový gong, ale využíváme jej málo. Současný gong je již napsaný v playlistu filmu.“