Jako by se tady zastavil čas. Při vstupu do krámku na rynku, jak Hradečáci Malému náměstí láskyplně říkají, zacinká zvonek a čichové buňky pohladí vůně horkého vína, pomerančů a koření. „Poslední týden před Vánoci rozléváme vánoční punč podle našeho antikvárního receptu. Je to tradice, lidi se tady můžou zastavit v předvánočním shonu,“ vysvětluje Hynek Kaněra.

Antikvariát vede s kamarádem Petrem Huňáčkem. Dohromady se tihle milovníci knížek a hudby dali už na střední knihovnické škole ještě v osmdesátých letech. „Bydleli jsme spolu na střední na privátu, Hynek je původně z Břeclavi a já z Jaroměře. Po škole jsme oba pracovali v Hradci, já v knihkupectví, Hynek v antikvariátu nedaleko odsud v podloubí. Jednou za mnou přišel a nabídl mi, ať do toho jdu s ním, a už jsme tady třicet let,“ vzpomíná na začátky podnikání Petr Huňáček. Tehdy byly v Hradci antikvariáty tři, dnes už je ten jejich fakticky jediný.

Kouzlo starých časů

Povídání v malém kamrlíku, který slouží jako kancelář, sklad, kuchyňka a šatna, přeruší přes rozhrnutý závěs jeden ze zákazníků: „Dobrý den, jdu si pro toho Springsteena.“

To vykání patří redaktorovi Deníku, majitelé si s dlouholetým zákazníkem, jako s řadou dalších, tykají. „Zastavím se tady tak dvakrát za měsíc. Má to tady kouzlo starých časů a líbí mi i ten prostor, historické klenby, je to prostě kouzelný. Vždycky se tady dá najít pěkná knížka nebo cédéčko,“ říká úředník Tomáš Uhlíř, který nakonec odchází z krámku i s knížkou o hradecké historii.

Osm řidičů už najezdilo v hradeckém dopravním podniku přes milion kilometrů.
Hradecký dopravní podnik ocenil další řidiče milionáře

Samotný obchod tvoří jedna velká místnost. Až ke klenutému stropu je zaplněná knížkami, plakáty a různými hudebními nosiči. Od stále populárnějších vinylů, které majitelé nezatratili ani v době, kdy končily v popelnicích, přes kazety až ke kompaktním diskům.

Hudba je jednou z dalších ingrediencí, která vytváří jedinečnou atmosféru. Právě zní šansony francouzské zpěvačky Zaz. „Ptáme se často lidí, jestli chtějí něco pustit. Pouštíme ale hlavně to, co máme rádi - francouzský šanson, rock, ale i klasiku. Teď hrajeme hodně Josefa Myslivečka, v kinech je nový film o tomhle českém velikánovi Il Boemo, tak proč ho trochu nepřipomenout,“ připomíná Kaněra.

U snědeného krámu

Všechno tady do sebe tak nějak zapadá. I to místo. V domě žil třeba hradecký divadelník a obrozenec Václav Kliment Klicpera. „Přímo tady měl krám obchodník, který inspiroval Ignáta Herrmanna k napsání románu U snědeného krámu. Poblíž bydlel během studií na hradeckém gymnáziu třeba Karel Čapek,“ připomíná běh dějin Huňáček a hned zas odbíhá, aby si prohlédl dvě knížky, které nabízí k odkupu starší paní. „Příště přinesu další, víc toho neunesu, bolí mě záda. A vezmu si tady nějaké Ladovy pohledy,“ stěžuje si uprostřed transakce seniorka.

Třicet metráků kapra vylovili rybáři na podzim z rybníku Datlík na okraji Hradce Králové.
Na vánočním kaprovi ušetříte i stovku. Při nákupu z internetu si ale připlatíte

„Tady se pozná literatura, která obstojí v čase. Prakticky se tady neohřeje Márquez, Kafka, Bukowski, Kerouac nebo ruští klasici. Z těch českých Werich, Kundera, Hrabal, Lustig nebo Škvorecký,“ loví v paměti jména stálic Kaněra.

Obchod se plní zákazníky. Prohrabují se nejen v knížkách, ale také v pohlednicích, starých fotkách nebo dokumentech. Předvánoční čas je obchodním vrcholem sezóny. „V září sem chodí hodně studenti pro učebnice a zajímavý je letní divadelní festival. To máme otevřeno pozdě do večera,“ zamýšlí se Kaněra.

Duševní hladovci

„Jak bych nazval naše zákazníky? Duševní hladovci, hledají tady potravu pro duši,“ směje se Huňáček a jeho kolega myšlenku rozvádí: „Jsou to lidi, kteří hluboce milují knížky nebo muziku a je to pro ně životní potřeba.“

I sem ale proniká běh času. Antikvaritát má e-shop a vykoupené "extravuřty" prezentuje na Instagramu. „Po covidu se lidi vrátili. Teď nám navíc pomáhají vánoční trhy na sousedním Velkém náměstí, lidi jsou daleko víc na starém městě,“ libuje si Kaněra.

Stabilizační příspěvek má pomoci udržet mladé učitele na hradeckých základkách.
Příspěvek 100 tisíc má udržet mladé učitele na hradeckých základkách

Z každého slova, z jednání se zákazníky nebo jen z toho, jak oba padesátníci převrací v rukou knižky, je poznat, že se ve své práci našli. „Spojil se nám koníček s prací, oba máme vztah jak k muzice, tak k literatuře. Skvělý je kontakt s lidmi, dozvíte se toho spoustu od chovu prasat až po stavbu tryskového letadla, “ usmívá se Huňáček, který se považuje za pesimistu a svého kamaráda za optimistu.

„I po třiceti letech je stále co objevovat v tom, co lidé nabízejí k odkupu, nebo na co nás upozorní. Není možné, aby se z toho stala rutina,“ dodává Kaněra.