* Speciální základní škola v Hradci Králové oslaví přístí rok deset let působení v nové budově a sto let speciálního školství v Hradci
* Ke škole patří ještě Základní škola praktická, Praktická škola pro středoškoláky a Mateřská škola Slunečnice
* Škola má nadstandardně vybavené specializované učebny
* Nabízí rehabilitační třídu, autistickou třídu, školní družinu, logopedii a canisterapii čili léčbu psem
* Škola svým žákům nabízí sportovní i umělecké zájmové kroužky

Pomoci dětem můžete i vy. Příspěvek, který škole zašlete, bude posléze použit k nákupu vybavení, didaktických her, zdravotních pomůcek a také k dobudování relaxační místnosti snoezelen.

Speciální základní škola
Hradecká 1231, 500 03 Hradec Králové
číslo účtu školy: 4232511/0710
www.specialnihk.cz

Část lékařů by postižené děti zavřela do ústavů, tvrdí matka dívky s Downovým syndromem

Jsou malé, hloupé a vyplazují jazyk. Tak vysvětloval pediatr na přednášce budoucí sestře Šárce Novákové, jak vypadají děti s Downovým syndromem.
O několik let později se jí narodila dcera Pavlína. A ona o této diagnóze uslyšela znovu.

Pod tímto pojmem se skrývá genetická vada způsobující duševní i tělesné poruchy. „Když se tyto děti narodí, jsou jako hadrové panenky. Mají ochablé svaly. Charakteristická jsou pro ně také šikmá oční víčka a vyplazený jazyk,“ vysvětluje maminka třináctileté Pavlíny Fišerové. „Připravte se na to, že dcera nebude běhat, ani chodit, řekla mi dětská neuroložka. Ale ona jezdí na lyžích, bruslí i plave. Všechno tam naskočí, jen s časovým posunem,“ říká maminka slečny, která je velmi přátelská a dobrosrdečná.

O tom, že by svou dceru odložila do ústavu, neuvažovala. „Říkala jsem si, že pokud to nebude vysoce agresivní forma, není co řešit. Mezi dětmi v ústavní péči a těmi, které žijí s rodiči, je velký rozdíl. V ústavech se i šestileté děti plazí, nemluví a permanentně nosí pleny,“ tvrdí Šárka Nováková. A dodává, že někteří pediatři by bohužel děti s Downovým syndromem raději viděli právě v ústavech.

Kvůli tomu, aby její dcera mohla chodit do Speciální základní školy v Hradci Králové, se její rodina přestěhovala z Vrchlabí. Do zařízení dochází Pavlína pátým rokem, je spokojená a dělá pokroky.

„Jsem proti integraci takovýchto dětí do běžných škol. Ony si uvědomují, že jsou jiné než ostatní, velmi dobře vnímají. Navíc k nim spolužáci nemusejí být hodní a pak takové dítě trpí,“ vysvětluje matka Pavlíny Fišerové.

Také v případě její spolužačky nebyly sudičky příliš milosrdné. Patnáctiletá Jitka Pražáková se narodila s celkovou mozkovou dysfázií. „Některé části jejího mozku se vyvíjejí ještě pomaleji než ostatní. Mentálně je Jitka na úrovni dětí předškolního věku,“ vysvětluje její matka Jitka Pražáková. Problémem je, že dceři málokdo rozumí. „Má malou slovní zásobu. Nepoužívá slovesa, ani předložky, jen podstatná jména. Já vím, o čem vypráví, ale učitelky jí špatně rozumějí,“ říká maminka.

Mentálně postižená dívka navštěvuje od první třídy hradeckou speciální školu. Dříve ji rodiče vozili do stacionáře. „Je skvělé, že do školy chodí s dětmi na stejné mentální úrovni. Učitelky pro ně mají pochopení, lásku a podporují je,“ vypráví Jitka Pražáková.

Ráno dovezou rodiče své mentálně postižené děti do školy a odpoledne po vyučování či kroužku si pro ně zase přijdou. Patnáctiletá Jitka chodí na tenis, plavání, tancování a do výtvarného kroužku.

Mimo školu je však pro děti s hendikepem obtížné sehnat zájmové kroužky. „Chvíli chodila dcera na atletiku, tam s ní byli ochotni pracovat trochu individuálně. Pak už to ovšem nešlo,“ říká Jitka Pražáková. Za přátelský a osobní přístup pedagogů ve speciální škole je proto velmi vděčná.

Hendikepovaní školáci tančí a hrají ping-pong

CHLOUBOU ŠKOLY je pestrá nabídka sportovních i kulturních kroužků, které jsou pro žáky zdarma. Škola také pořádá Mistrovství České republiky ve stolním tenise mentálně hendikepovaných. Již několik let její žáci připravují taneční vystoupení. Letos zatančili představení Broučci s doprovodem Filharmonie Hradec Králové. Loni jim hrál k tanci Hradišťan. Školní docházku jim zpestřují karnevaly a dětské dny.

Více o turnaji školáků v ping-pongu a fotogalerii najdete zde.

Žáci speciální školy nemají rádi prázdniny, chtějí se učit

Vypadá to tu jako v pohádkové škole. Děti jsou jedna velká parta. Rodiče důvěřují učitelům, s nimiž se mnohdy každodenně setkávají. Panuje tu téměř rodinná atmosféra.

U vstupu do moderně postavené budovy je velká voliéra s andulkami a výběr pro zakrslé králíky, o které se děti starají. Chodby jsou barevné a plné zeleně. Pro žáky je tu připraveno zdarma mnoho zájmových kroužků.

Minulý týden dokonce měli v hradecké filharmonii taneční představení Broučci, ke kterému jim hrál orchestr.

„Naši žáci nemají rádi prázdniny, ani víkendy. Mají rádi školu, jsou kamarádi a těší se na sebe,“ říká zástupkyně ředitele Jitka Záleská. V pohádkovém světě by však po škole běhaly rozesmáté, zdravé děti. Jenže Speciální základní škola v Hradci Králové je určena pro školáky s mentálním postižením.

„Ve speciální škole máme 53 žáků, kteří chodí do tříd maximálně po deseti. Každé dítě má svůj individuální učební plán,“ říká zástupkyně ředitele Jitka Záleská.

Pro své žáky zařízení připravuje novinku. Tou je snoezelen, čili relaxační místnost. V oválné místnosti bude vodní lůžko. Hrát jim k odpočinku bude příjemná hudba a atmosféru dokreslí světelné efekty. Chybět nebude ani promítací plátno.

„Neklidné děti se tu zklidní, budou relaxovat a vnímat hudbu. Budeme mít i speciální úpravu pro neslyšící,“ vysvětluje Jitka Záleská.


ČÍM SE CHLUBÍ:

Děti se v Hradci léčí hrou se psy
Škole pomáhá sdružení rodičů, které shání granty a sponzorské dary. Pomohlo jí také s canisterapií. Při „léčbě psem“ si děti mohou zvířata hladit, ukrývat jim pamlsek nebo se s nimi mazlit. „Dříve jsme ji měli jednou týdně, teď si díky sdružení můžeme dovolit zaplatit dvakrát dvě hodiny týdne,“ říká Jitka Záleská ze speciální školy v Hradci.

CO JIM SCHÁZÍ:

Didaktických her není nikdy dostatek
Dary od sdružení rodičů škole na vše nestačí. V současné době zde vyrůstá relaxační místnost pro žáky. Do ní by potřebovali nakoupit další vybavení, se kterým by si mohly děti hrát. „Také speciálních didaktických her a zdravotních pomůcek pro naše žáky na vozíčku není nikdy dost,“ vysvětluje zástupkyně ředitele školy Jitka Záleská.

LENKA KAŠPAROVÁ