Kdo by v Čechách neznal legendu Františka Venclovského. Málokdo však tuší, že existuje plavec, který ho svými výkony o hodně předčil. Jan Novák z Hradce.
Oba muže pojilo až do smrti Františka Venclovského velké přátelství. Ve vodě prožili neskutečné chvíle. „Franta byl horší plavec. Když jsem v roce 1990 jako první člověk přeplaval nejchladnější jezero na světě Bajkal, musel mít ploutve, aby mi stačil,“ vzpomíná.
Venclovský proslul především tím, že jako první Čechoslovák zdolal kanál La Manche. I v tom ho Jan Novák trumfnul. „Jako první suchozemec vůbec jsem v roce 1974 vzal kanál v těžším směru z Anglie do Francie,“ říká.
Zatímco většina plavců po překonání kanálu sotva vylezla z vody, Novák vyběhl jako znovuzrozený. „Plaval bych i nazpátek, ale už jsem neměl peníze na doprovod. Stálo mě to 650 liber, z toho 50 liber byla rezerva na zacínování do rakve a cestu domů. Na to jsem nesměl sáhnout.“
O rok později se na La Manche vydal znovu při příležitosti stého výročí prvního přeplavání. „To bylo otřesné, protože byla vichřice s rychlostí větru 120 kilometrů v hodině a zákaz plavby. S doprovodnou lodí jsem se potkal až za 12 hodin. Žadonil jsem, aby mi dali najíst, ale oni prý až zaplatím,“ směje se Novák.
„Kanál měří 33,6 kilometru. Dnes to mají plavci jednodušší. Navádí je termoregulační družice. Zatímco my jsme kvůli proudům museli zvládnout kolem 60 kilometrů, oni plavou asi 35. I tak si ale každého vážím. “
Skvělých výkonů má 67letý muž na kontě mnohem víc. Třeba v Podunajském Klatovu vydržel s Venclovským ve vodě o teplotě dva stupně Celsia hodinu a minutu. Na Sibiři zase uplaval 1700 metrů v řece Angara. Vzduch měl teplotu minus 25 stupňů Celsia, v belgických Antverpách zvládl 2400 metrů ve vodě o čtyřech stupních. „Asi nejvíc si cením plavbu z Dánska do Polska dlouhou 95 kilometrů a také přeplavbu Bajkalu v létě i v zimě.“
K zimnímu plavání ho přitom přivedla náhoda. „Závodně jsem plaval za Hradec. Splnil jsem limit pro olympiádu v Římě, ale nakonec jsem nemohl jet. Tak jsem se naštval a odešel.“
Jan Novák za Hradec Králové nejen plaval, ale také zápasil v oddílu juda a boxoval. Později se stal vojenským pilotem. „V Pardubicích mi dali čestné občanství. Ale když zjistili, že jsem z Hradce, tak mě třicet let nezvali na žádné závody,“ usmíval se.
Poslední sen, přeplavat s Venclovským v zimě Niagarské vodopády, už si však nesplní. „Franta je mrtvý a já musel plavání omezit. Před dvěma lety mě v Praze přepadli čtyři lidé. Vyhlédli si mě v bance. Jeden mi poranil míchu. Je zázrak, že vůbec chodím. A za to vděčím sportu.“
play_fill
