Zázemí si u písníku zvaného Bagrák v Hradci Králové vytvořil bezdomovec Břetislav Hošek, který pochází z místní části Třebeš, do které jeho „království“ katastrálně patří.

„Jsem tady odjakživa, protože jsem rodilý Třebešák,“ odpovídá nejprve na otázku, jak dlouho v místě žije. Následně upřesňuje, že u Bagráku žije zhruba dva roky.

„Dnes už jsem tady sám. Bylo nás víc, ale všichni to už položili,“ vypráví Hošek a upřesňuje, že jeho kamarádi jsou po smrti. „Už jsou tam. Nezvládli to,“ podotýká, když sbírá klestí, aby přiložil do ohně.

V mrazivých dnech provádějí hlídky městské policie častější kontroly míst, kde se pohybují a přespávají hradečtí bezdomovci.
Noclehárny v Hradci jsou plné, ve stanech zůstávají jen „skalní“ bezdomovci

„Takové mrazy jsem tady ještě nezažil. Když v zimě nasněžilo, vždy jsem ráno vyběhnul z plátěné chaloupky, svlékl jsem se do půl těla a udělal pomocí sněhu očistu. Nebál bych se toho ani teď. Člověk si nesnáze nesmí moc připouštět. Když chci přežít, musím pro to něco udělat. Jinak to nejde,“ tvrdí jedenašedesátiletý muž.

I dříve pobýval v podobných podmínkách na nedalekých místech. Okraj Třebše směrem k Labi totiž nabízí řadu míst, kam sice doléhá hluk krajského města a na dohled jsou kulisy výškových budov na Moravském Předměstí a v Labské Kotlině, ale jinak si nezadá s romantickou polabskou krajinou pokračující po proudu řeky směrem na jih.

„Vždy jsem byl poblíž bývalého domova. Žil jsem jen kousek odsud, pár desítek metrů dál za vedlejší loukou, byl jsem za nemocnicí pod stromem i nedaleko od Železňáku,“ ukazuje na téměř sousední pozemek a jmenuje i železný most přes Labe, vzdálený zhruba půl kilometru.

V mrazivých dnech provádějí hlídky městské policie častější kontroly míst, kde se pohybují a přespávají hradečtí bezdomovci.
FOTO: V mrazu na ulici. Strážníci v Hradci Králové kontrolují osoby bez domova

Plot prostoru, kde má příbytek, tvoří dřevěné desky, palety nebo stará reklamní plachta. U vchodu do „komplexu“ mezi dvěma břízami zaujme několik bicyklů, invalidní vozík nebo plyšový koník s jednorožcem ze stejného materiálu na hřbetě. Hlavní obydlí má hodinu před polednem otevřené dveře a zevnitř zní hudba z rádia. Zařízení i výzdoba připomíná expozici z různých období 20. století a zároveň tvoří útulný a vzhledem k okolnostem i kvalitně vybavený prostor.

I když má ve své „garsonce“ kamna, zahřívá se ohněm v sudu stojícím opodál jeho království přístřešků.

„Zatopím si přes den tady venku. Na noc se zavrtám do dek a nevylezu, dokud se počasí trochu neumoudří. Spacáky nemám rád, ještě žádný mi nepomohl. Nejvíce mě zahřejí klasické deky, které se za totality používaly i jako přehozy přes gauče. Třeba takové, kterým se říkalo larisa,“ popisuje Hošek.

Před světem se neskrývá. Na kusu drátěného plotu visí plastová dětská tabule, na které je napsané jeho jméno i číslo mobilního telefonu. Sociální služby pro bezdomovce včetně azylového domu nevyužívá a nestojí ani o další pomoc.

Čtenáři Deníku se v anketě shodují, že se bezpečně necítí na hradeckém hlavním nádraží.
Cítíte se v Hradci Králové bezpečně? Radnice chce snížit kriminalitu ve městě

„To vůbec. Já mám rád svůj klid a soukromí. Jsem ale šťastný za každého, kdo přijde na návštěvu. Posedíme a popovídáme si, ale po čase se rozejdeme každý do svého. Od nikoho nic nechci. Jakákoli menší pomoc mě ochromí, já si musím pomoci sám. Dokud budu mít ruce a nohy zdravé, musím jít a něco dělat,“ konstatuje Hošek, který striktně odmítá i zdravotní péči. S lékaři a léky nechce mít nic společného.

„Žádní doktoři, já jsem samoléčitel. Když něco přijde, tak to zase odejde. Člověk do sebe nesmí cpát něco, co tam nepatří. Tělo si vyrábí svoje ochranné látky a jakmile se tam něco takového nacpe, přestane se bránit,“ nepochybuje vyučený traktorista – mechanizátor. Za volant však nakonec neusedl a prošel řadou jiných povolání.

„Nemám řidičák, takže jsem pracoval jako opravář zemědělských strojů. Dělal jsem i pokrývače, přidavače u zedníků, zřízence v nemocnici nebo stájníka, což je vedoucí směny dojírny krav. Na dráze jsem byl manipulační dělník - topič,“ vyjmenovává Hošek a dodává, že tehdy ještě domov měl.

Cena piva stoupá. Část Hradečáků přestává do restaurací chodit úplně, další omezují návštěvy i počet vypitých nápojů.
Drahé pivo vyhání lidi z hradeckých hospod, někdejší štamgasti pijí doma lahvové

„To jsem byl mladý. Zvládal jsem to asi tak do svých třiceti let. Nebyl jsem od začátku úplný bezdomovec. Spíš jsem si na něho hrál, anebo už jsem na to trénoval, abych přežil. Vždy mě lákal život v přírodě. Domů jsem šel jenom někdy večer nebo v noci, když nebylo dobré počasí,“ doplňuje.

Na živobytí si vydělává sběrem kovů a papíru. Komodity vozí do sběrny za řekou Labe, od které ho, kromě silnice ve Zborovské ulici, dělí louky a ostrůvky vzrostlých stromů, často dubů.

„Je tady sídliště jako hrom a lidi vyhazují spoustu užitečných věcí. Mikrovlnky, vysavače a další spotřebiče obsahující různé kovy, na kterých se po rozebrání dá vydělat. Hodně lidí mi sem nosí jídlo i oblečení. Jediné, co můžu udělat, je poděkovat. Dostal jsem i poukaz na oblečení ze sociálního šatníku, ale nevyužil jsem ho. Mám všeho dost,“ líčí rodák z Třebše, který se shodou okolností od mládí zná i s terénním pracovníkem azylového Domu Matky Terezy na Pouchově Petrem Maclem.

Ilustrační foto. K potyčce došlo u obchodního centra Atrium v Hradci Králové.
Rvačka u Atria skončila poraněním cizinců. Policisté se snaží najít pachatele

„Mezi našimi klienty je rarita. Pomoc odmítá, ale on to takhle prostě má. Ví, co chce a také, co nechce. Patří k samorostům, ale zároveň je soběstačný, šikovný, spoustu věcí si zařídí sám, má své kamarády. Není to úplný vlk samotář, se kterými se také setkáváme,“ podotýká zkušený sociální pracovník, který je hradeckým bezdomovcům oporou dlouhé roky.

Břetislav Hošek na své situaci nechce nic měnit. Obavy nemá ani z toho, že by musel oblíbenou destinaci opustit.

„Strážníci sem zajdou, zkontrolují, ale co by se mnou měli dělat? Kdyby mě převezli někam jinam, zabili by mě,“ říká muž žijící poblíž svého dávného bydliště, které však svým svérázným způsobem nikdy neztratil.

Mohlo by vás zajímat: Kupy odpadků a zápach v holubím domě, ostuda Hradce je na prodej

Zdroj: Deník/Jiří Fremuth