Na levém břehu Orlice proti Jiráskovým sadům je zajímavá fortifikační stavba, pozůstatek hradecké pevnosti – pevnostní koridor. Tato hradba měla za účel zabránit nepříteli vstup do pevnosti po cestě vedoucí po břehu řeky od ravelinu před Moravskýmmostem.

Koridor tvoří dvě za sebou postavené brány 2,25 metrů široké a valeně klenuté.

Od bran odbočuje k řece po jejím břehovém svahu střílnová zeď, jež má u východní brány sílu jeden metr. Podél zdi u východní brány vede na její vnitřní straně k řece šestnáct schodů, které jsou dnes dost rozvalené.

Obě brány spojuje na jižní straně opěrná zeď vysoká dva a půl metrů, tvořící záď za ní se nacházejícího valu. U východní brány začíná zeď pilířem kuželovitého tvaru.

Druhá podélná strana tohoto mezibraní je ohraničena nad břehem pažením z dubových fošen a silných kůlů, zčásti zachovalým. Dvojkřídlová vrata těchto bran zavírala se sklapováním závory do železného sedla v pilíři.

Koridor zachytil na své sépiové malbě z roku 1858 Vincenc Morstadt, kreslíř – samouk. Působil krátce u královéhradeckého soudu.

Právě od levého břehu Orlice zobrazil historické siluety Hradce Králové s pevnostním koridorem. Zbytek mohutného hradebního objektu, zvaného ravelin, nalezneme také za lékařskou fakultou, vybudovanou podle projektu architekta Jana Rejchla.

Z její terasy vybočuje pět metrů vysoká, dlouhá a ostře lomená hradba. V půdorysu má tvar stejnostranného trojúhelníku, odděleného od hlavní hradby příkopem, přes který vedl kamenný násep.

Po něm chodilo se právě na ravelin po mostě z poterny, nebo po dřevěném můstku od mostu náspového.

Ravelin byl hradbou velmi důležitou. Chránil část hlavní hradby se vstupem do pevnosti. Zdivo je cihlové, na vnější straně vyspárované. Nároží a horní římsa jsou složené z pískovcových, hladce tesaných kvádrů. Ravelin byl vyplněn udusanou hlínou, na jejího vrchu se táhl při okraji val. Tady stála děla a pěchota.

Dvě jeho postranní zdi, zvané líce, se sbíhají v přední části ravelinu. Podél lící táhne se příkop se svahem. tady stála opěrná zeď s krytou cestou. To byl prostor, do něhož žádná střela z pušky nemohla dopadnout.

Za vysokým násypem, předprsní, kryli se pěší střelci. Dnes forma předprsně již není vidět. Po zrušení pevnosti byla upravena jako promenádní cesta podle návrhu docenta Kamenického.

Zbytky zachovalých hradebních valů tvoří přírodní prostředí Šimkových sadů, jejichž rozloha je více jak 19 hektarů.

Byly založeny v letech 1930 až 1935 z podnětu městské spořitelny podle regulačního plánu Josefa Gočára.

Koridor, zvláštní hradba ze dvou za sebou umístěných bran, i trojúhelníkový ravelin, patří k památkám na hradeckou pevnost, zbudovanou koncem 18. století, jejíž stavba trvala dvacet tři let a stála 90 milionů zlatých.

Jiří Malina