Třída Víta Nejedlého vede směrem na jih ulicí „Na Mlejnku“ do míst, kde stával dřevěný mlýnek a jednopatrové stavení. Říkalo se tady Čertův mlýnek, Na čertovině nebo Bouda, ale nejčastěji jen „mlýnek“.

To Ignát Herrmann vypráví v jednom z Blednoucích obrázků, proč se místu říká „Čertův mlýn“. Píše o tom v historce o panu Pavoukovi.

„Pan Pavouk měl pověst zámožného muže a o mlýně se mluvilo jenom dobře. Když mu náhle zemřela žena Anežka, nesl to velice těžce.

Časem se stala neuvěřitelná příhoda. Pan Pavouk v přestrojení za čerta přišel krást do domu zámožné paní.

Ale ta ho poznala. Pavouk byl odsouzen do žaláře. Jeho mlýn začali nazývat ´čertův mlýn´. Po vypršení trestu ho doprovázel žalářník Kalibán, přítel, kterému kdysi Pavouk sliboval dceru Barušku. Když došlo k zasnoubení a svatbě, říkali jí všichni ´čertova nevěsta´.

Spáchaný zločin Pavoukovi neodpustili. Pavouk začal pít. Jednou, když kráčel přes úzkou lávku u mlýna, aby vytáhnul stavidlo, spadl do žlabu a utopil se. Název ´čertův mlýn´ zůstal dodnes.“ – Potud Blednoucí obrázky spisovatele Herrmanna.

V idylickém lesním zátiší stával mlýn a pila. Říkalo se tady Na Mlejnku. Jednopatrová roubená budova ze silných trámů, na kamenné podezdívce. Vyřezávaná lomenice a mansardová střecha zdobená plechovou makovičkou. Do dvora byla do výše prvního poschodí pavlač po celé délce stavení.

Na straně, kde bylo stavidlo se žlabem, stála rámová a okružní pila.

Před pilou byla nádržka na vypouštění ryb z rybníka. Nad ní byla lopata uzavírající potrubí.

Vysoko nade mlýnem vypínala se košatá lípa. Nedaleko v lese byla ukryta studánka s pitnou vodou.

Mlýnek pařil od roku 1855 Václavu Jarkovskému, Mlýn a pilu postavil roku 1807 Jan Hájek. Ten musel pro vrchnost zadarmo řezat ručně 40 klád. Při tání sněhu roku 1843 voda poškodila mlýn. Stejně se tak stalo ještě v letech 1845 a 1879.

Původně se voda svažovala do mlýnského rybníka přes Běleč do luk kolem řeky Orlice. Když si Hradečtí pořídili na Hrázce rybník, koupili od Bělečských pozemky a vykopali strouhu pro vedení vody do rybníka.

Jez byl vystavěný v letech 1908 až 1913 a byl dřevěný.

Na zužitkování vodní energie došlo v době, kdy městské elektrické podniky získaly vodní právo a během let 1920 až 1921 zde postavily elektrárnu „U Mlejnka“ na Orlici. Projektantem byl architekt Oldřich Liska. Roku 1950 nahradily Francisovy turbiny turbiny Kaplanovy.

JIŘÍ MALINA