„Sděluji, ze jsem odjel v pondělí do D (Drážďan), tam jsem přijel v úterý v 6 hodin ráno, v půl osmé byl jsem již v kanceláři Dr R (právní zástupce Karla Nesnídala – pozn. autora), kde mě přijala sekretářka, upozornila doktora a s tím jsem jednal od 8 do 9 hod. … Dr R byl prý přítomen při odsouzení K, celé přelíčení trvalo prý do 10 minut. … O tom co ho při soudu očekává je prý si K vědom již od roku 1942. Na dotaz z čeho byl obžalován a souzen, řekl mi Dr R, že K byl vedoucí funkcionář teroristické skupiny Vašeho Sokola a byl k převzetí této funkce vyzván z ústředí z Prahy a tato sokolská ilegální organizace byla zapletena a prý se podílela na zavraždění Heidrichově. … Dr R řekl, že chápe jednání K jako Čecha a Sokola a dodal, že kdyby on a jeho soukmenovci byli v naší situaci, že by jednal jako K. … Případ K je jeden z těžkých případů, žádost o milost má smysl jenom pro oddálení a nestane–li se něco neočekávaného bude těžko způsobiti změnu.“

Den po popravě Karla Nesnídala, tedy 9. září 1943, posílá jeho strýc další dopis, tentokrát popisuje návštěvu v Berlíně, kde měl být Karel Nesnídal ve vězení.
„Vrátil jsem se včera, tj. 8. 9. 1943, z Berlína. V úterý ráno (7. září, tedy den před popravou Karla Nesnídala – pozn. autora) navštívil jsem Volksgericht (lidový soud – pozn. autora) a žádal jsem o povolení k rozmluvě s Karlíkem. V podatelně soudu vyhledali akta a řekli, že odsouzený měl již 3 návštěvy a další se nepovoluje. … Nyní se vrátím kousek zpět k tomu co předcházelo. … Sděluji Vám také, že z pátku na sobotu (přijel jsem tam v neděli v 10 hodin dopoledne) byl Berlín bombardován a sice v těsné blízkosti Karlovy věznice. … Věznice samotná byla prý zasažena jen na okraji, viděl jsem její některé budovy u brány, které měly rozbitá okna a vytrhané žaluzie. Je jisté, že Karel měl tu noc neklidnou. … V záležitosti další žádosti, kterou hodláte podati soudím, že bude dobře ji odeslati, ovšem o jejím účinku pochybuji a myslím, že jenom změna okolností může a snad také již brzy obrat přinese.“

Po válce přišel do rodiny Karla Nesnídala jeho přítel, kapitán Stanislav Zeman, který s ním byl vězněn a transportován k soudu v Berlíně. Myslel si, že kamaráda najde živého a zdravého. Místo něj ale našel pouze truchlící rodinu, které ve svém dopise alespoň přiblížil, na co Karel Nesnídal ve věznici myslel. Dopis napsal 12. února 1946.

„Za několik měsíců budou tomu 3 roky, co jsem poznal Vašeho syna Karla v káznici v Gollnově. … V žalobě měl uvedenou velezradu, které prý se dopustil v organizaci sokola a ve spojení s vysílačkou. Z jeho vyprávění jsem seznal, že vzal celou věc při vyšetřování na sebe, aby uchránil svoje kamarády před zatčením. Měl z toho radost, že se mu to podařilo a že nedošlo k dalšímu zatýkání. Přitom často vzpomínal na Vás, na svoji maminku a sestřičky a na slečnu Květu. … Byl trochu zamlklý a potom povídá: Víš Stando, nebojím se smrti a jako důstojník rád položím život za svobodu naší vlasti. Jsem rád, že druzí moji kamarádi doma mají životy zachráněny. Potom mě prosil, kdyby se přeci nevrátil domů, abych Vám všem tlumočil od něho pozdrav a poděkování za všechnu Vaši lásku a abyste mu odpustili, že Vám způsobil žal a zármutek. … Karel obětoval život za svobodu a lepší budoucnost našeho národa a proto zůstane u nás všech a zvláště u těch, kteří s ním pracovali v odboji, zapsán jako národní hrdina. Jeho čin bude příkladem všem dalším generacím.“

Z protokolů gestapa

František Weihrauch se narodil 17. února 1902 ve Vídni a naposledy pracoval jako zaměstnanec spořitelny v Žamberku.
S manželkou Marií měl tři děti ve věku 9, 12 a 13 let. V dubnu nebo květnu 1942 ho Karel Nesnídal kontaktoval a vysvětlil mu úmysl vybudovat ilegální sokolskou organizaci. Weihrauch souhlasil se spoluprací a převzal funkci vedoucího v okrese Žamberk. Měl za úkol hledat muže, kteří by mohli být pověřeni funkcemi v okrese. „Později jsem již nic neslyšel o Nesnídalovi ani o ilegální organizaci. Když jsem vyslovil souhlas spolupracovat v sokolské organizaci, bylo mi jasné, že se jedná o velkou velezradu. Proto jsem byl rád, že od Nesnídala žádné další informace nepřišly. Přiznávám, že jsem měl znalosti o existenci organizace a měl jsem ji udat. Neudělal jsem to, protože jsem nechtěl sokolské bratry udělat nešťastnými,“ uvedl František Weihrauch ve své výpovědi na gestapu.
Josef Urban se narodil 16. října 1909 v Hradci Králové a ve stejném městě pracoval jako odborný učitel na učňovské škole. V únoru 1942 byl požádán Nesnídalem, aby s ním jel do Malých Svatoňovic za učitelem Josefem Schejbalem. Během schůzky Nesnídal vysvětlil Schejbalovi za přítomnosti Urbana existenci skupiny Jindra. „V té době jsem si myslel, že se u plánů Nesnídala a Schejbala jednalo o něco, co bylo namířeno proti současnému řádu, ale současně jsem si myslel, že oba své vyjádření silně přeháněli, a nepřikládal jsem celému rozhovoru význam. Proto jsem celé záležitosti nepřisuzoval žádný význam a neudal jsem je u úřadů,“ uvedl Josef Urban. Gestapo uvádí, že vzhledem k inteligenci obviněného je jasné, že měl znalosti o plánované velezradě, ale udání neučinil.
Antonín Stiehl se narodil 25. května 1905 v osadě Balda na Svitavsku. Pracoval jako poštmistr u pošty v Doudlebách nad Orlicí. S manželkou Lolou měl sedmileté dítě. Antonín Stiehl se v říjnu 1938 seznámil s Františkem Pecháčkem, funkcionářem pražského Sokola. Pecháček přes Stiehla posílal dopisy Karlu Nesnídalovi. Nesnídal později pověřil Stiehla funkcí okresního vedoucího v okrese Rychnov nad Kněžnou a seznámil ho s náplní a činností Jindry. Stiehl měl v okrese pouze hledat nové spolupracovníky, kteří by byli zasvěceni až v případě nutnosti. „I když mně bylo jasné, že organizace má ilegální cíle, neudal jsem toto gestapu, protože jsem své sokolské kamarády nechtěl prozradit,“ uvedl Antonín Stiehl. V Bystrém u Poličky se jeho jméno nachází na pomníku obětem 2. světové války.
Václav Válek se narodil 15. září 1911 v Plačicích. Před zatčením byl zaměstnán jako úředník Okresního finančního ředitelství a žil s manželkou Jarmilou. Před zrušením Sokola v roce 1941 vykonával funkci okresního náčelníka Sokola v Hradci Králové II. V červnu 1942 ho Karel Nesnídal, který byl přeložen do Kroměříže, požádal, aby po něm převzal funkci vedoucího v Královéhradeckém kraji, a předal mu hesla, která sloužila jako poznávací znamení organizace. „Nedělal jsem další rozšíření a agitaci členů a nebylo mi známé, že se naše organizace jmenovala Jindra,“ uvedl Václav Válek. Z výslechového protokolu: „Nepochybně by byl dále spolupracoval, protože jeho celé vystupování potvrzuje, že se u něho jedná o fanatického člověka, který se nezalekl během stanného práva, aby nebezpečnou funkci převzal.“
Eliška Stárová se narodila 31. prosince 1914 ve Velkých Svatoňovicích. V únoru 1942 ji Karel Nesnídal požádal, jestli by mu nemohly chodit na její adresu dopisy od dívky, se kterou se seznámil v Praze. Nesnídal měl obavu, aby se o dopisování nedozvěděla jeho snoubenka. „Protože se mně Nesnídal líbil a měla jsem ho za dobrého kolegu, který mně také již několikrát pomohl, souhlasila jsem,“ uvedla Eliška Stárová ve své výpovědi. V květnu ji opravdu jeden dopis s krycím označením „Hedva“ přišel. Byl to první a poslední dopis, který mu předala. „Připouštím možnost, že Nesnídal převzal více dopisů, protože za mé nepřítomnosti přebíral poštu,“ dodala Stárová. Odmítla tvrzení, že po přeložení Nesnídala do Kroměříže, měla dopisy předávat Válkovi. „O ilegální činnosti Nesnídala mně nebylo nic známé a velice jsem se divila, když jsem se doslechla, že právě ten dopis, který jsem předala, byl spojen s jeho ilegální činností.“