Jedno takové vystoupení pro základní a mateřské školy se chystá na tento pátek i v hradecké Filharmonii. A že je na co se těšit, Deníku potvrdila sama umělecká ředitelka souboru Michaela Novozámská: „Herci nejenže živě zazpívají a zatančí, ale také zahrají na příčnou flétnu a klarinet," říká s úsměvem.

Páteční představení s názvem Hrátky na pohádky ve Filharmonii láká na tři hudební pohádky. Co konkrétně malé diváky v Hradci čeká?
Půjde o dvě dopolední představení v délce 45 minut, kdy děti postupně uvidí celkem tři hudební pohádky, a to Jak se Honza hádal s králem, O Červené karkulce a O neposlušných kůzlátkách. Speciálně tohle představení se navíc vyznačuje takovým bonbonkem - herci nejenže živě zazpívají a zatančí, ale také zahrají na příčnou flétnu a klarinet. Tyto dechové nástroje pak na pódiu vymění za takové rozverné taneční nástroje, kterým se říká poi-poi - míče a barevné šátky připevněné na provázcích a tyčích.

Všechno jsou to tedy klasické české pohádky. Nebála jste se při výběru, že budou pro dnešní děti málo atraktivní?
Hrátky na pohádky jsou o klasických českých pohádkách, které opravdu každý zná. My je ale podáváme vtipným a neotřelým způsobem, a to je myslím důvod, proč stále táhnou. Svědčí o tom i fakt, že všechna představení jsou dopředu vyprodaná.
Vždy, když tvořím scénář, snažím se do něj vnést nějaký bonus, aby si děti z představení neodnášely jen vzpomínku, že je to bavilo, ale také nějakou myšlenku a nenápadné ponaučení. Asi je to tím, že jsem sama původně pedagog, a tak jsem s kantory v tomto na jedné lodi. Když jsem například psala Červenou karkulku, snažila jsem se v ní divákům předat něco, co mi jako dítěti nikdo nikdy nevysvětlil. Tak například, víte proč dostala Červená karkulka na cestu za babičkou na hlavu specifický červený čepeček, který dnes vídáme už jen u miminek v kočárcích? To protože dřív dávaly maminky čepečky neboli karkulky svým dětem na hlavu jako symbol ochrany. Věřili, že právě karkulka je na cestě plné nebezpečí ochrání. Odtud vznikl i název pohádky. Pro mě osobně je v klasickém podání trochu až hororová, proto jsem se snažila ji dětem obohatit třeba i touto informací a atmosféru podtrhnout krásnou hudbou. To aby si uvědomili, že ne vždy byl život takový jako dnes, kdy si všude dojedeme autem, jsme pořád na mobilu, stále pod dohledem a něčí ochranou.

Veškerá vaše produkce je hudební a soustředěná na základní školy a mateřinky. Pořádáte pro ně hudební koncerty, hudební pohádky, koncerty s divadelní výpravou. Co ale tvorba pro veřejnost, mohou na vaše představení vyrazit třeba i celé rodiny?
Rozhodně, představení pro veřejnost pořádáme rovněž, i když ne tak často. Skutečně se zaměřujeme primárně na děti z mateřských škol a 1. stupně základních škol, tedy na takzvané výchovné koncerty. Koncerty pro veřejnost si ale já osobně moc užívám. Mají odlišnou atmosféru, než když hrajeme pro sál plný dětí. Je to trochu rezervovanější, přítomní rodiče totiž většinou děti usměrňují, ale postupně se také sami zapojí a je příjemné vidět, jak s dětmi společně zpívají a tleskají. Setkat se společně v divadle nebo koncertním sále s celou rodinou, je nádherné. Obojí má ale něco do sebe. Tleskající a luskající sál čtyř set školních dětí zase hýří obrovskou spontánností a energií.

Máte po republice nějaké oblíbené místo, kde ráda hrajete, kam se ráda vracíte?
Moc ráda jezdím do Kutné Hory. Mají tam skvělé zázemí a prima tým lidí, se kterými se vždycky ráda vidím. Velkým plusem tam pro mě je také velké a prostorné pódium, kde se mi dobře dýchá, a tím pádem mluví a zpívá. Taky mám ráda pražský Semafor, a to hlavně kvůli skvělému publiku. Mám tam vždycky pocit, že kdyby diváci mohli, tak půjdou hrát s námi. Na druhou stranu je tam zase dost malé pódium, dokážu tam propotit kostým během patnácti minut.

Prozradíte, co chystá Hudební divadlo dětem do budoucna?
Právě připravujeme představení na motivy Malého prince, na což se velmi těším. Moje dcera, která je také divadelní herečka, se dokonce kvůli roli v Malém princi vrací ke své původní blond barvě vlasů (smích).
Tu pohádku mám osobně moc ráda, obsahuje nádherné dialogy, je plná přátelství, ale také duchovních myšlenek. Stejně jako divadlo. To je a mělo by podle mého názoru zůstat místem, kde se divákovi dostane něčeho navíc, a to nejen z kulturního, ale také duchovního světa.