„Vraťte do ústavů klecová lůžka! Můj syn Jaroslav je teď nesutále potlučený, samá modřina. Na klec byl zvyklý osmnáct let a nijak mu nevadila. Trpí epilepsií a každou chvílí z válendy padá na zem,“ zlobí se Blanka Kučerová ze Slatiňan.

Psala kvůli tomu dokonce i na ministerstvo. Chtěla svému synovi zajistit co nejlepší péči. Aby Jaroslav dostal zpátky to, na co byl léta zvyklý. Aby mu pomohla vrátit jeho dřívější bezpečí.

Neúspěšně. Vládní úředníci musí hájit „lidská práva“. Tak, jak je v Bruselu sepsali úředníci Evropské unie. „Z Prahy mi odepsali, že to nejde. Klecová lůžka prý odporují ochraně lidských práv, kterým jsme se zavázali EU,“ dodává rozhořčeně matka.

Největší strach má ze zranění syna, které by mu v záchvatu mohl způsobit jiný klient na pokoji. Někteří chovanci ve Slatiňanech si ubližují naprosto bezděčně a klecová lůžka je od sebe ve vyhrocených situacích izolovala.

„Paní Rowlingové bych přála, aby do slatiňanského ústavu přijela na celý měsíc a s tamními klienty trávila 24 hodin denně. Aby zjistila, o čem to ve skutečnosti je, a nehlásala ty své moralismy spatra. V českých ústavech Rowlingová strávila sotva pár hodin,“ vzkazuje Kučerová populární spisovatelce.
Rodičům dnes nezbývá než bojovat aspoň za vyšší postranice u postelí, které částečně nahrazují dřívější klece, jež je obepínaly ze všech stran.


Obrovský hold vzdává Kučerová zaměstnancům ústavu. „Za jejich péči o klienty je obdivuji zvláště teď, kdy jsou pranýřováni takzvanými ochránci lidských práv. Mají to teď bez klecových lůžek nesrovnatelně náročnější. A jejich odstranění přitom nepomohlo vůbec nikomu!“