Ústavy pro mentálně postižené mají konečně jasno: na lůžka chovanců mohou montovat postranice. I když jen za předem vymezených a přísných podmínek. Především musí být odnímatelná.
S instalací postranice musí předně souhlasit sám klient. Jeho „informovaný souhlas“ může v případě nesvéprávnosti nahradit podpis rodičů či opatrovníka, souhlasit s tím musí také ošetřující lékař, sociální pracovník a také zaměstnanec, vytvářející individuální plán chovance.
A teď to nejpodstatnější: postranice nesmí být přidělána napevno, nýbrž tak, aby si jí sám chovanec mohl otevřít.
V tom ostatně tkví celá bitva o slovíčka, která se odehrává mezi ochránci lidských práv zburcovaných autorkou Harryho Potttera Joann Rowlingovou a českými ústavy. Ty byly v reportážích BBC obviňovány z nelidského zacházení s chovanci a jejich zavírání do klecí.
Hlavní rozdíl tkví v pojmech „restriktivní opatření“, mezi která patří kvůli omezení pohybu právě klecová lůžka, a „opatřeními ochrany“. Těmi podle nového pokynu ministerstva práce a sociálních věcí mohou být právě postranice.
„Tento pojem, opatření ochrany, jsem zaslechl vůbec poprvé. Názory ministerstev na používání opatření na ochranu bezpečí chovanců a jejich okolí se mírně posunuly,“ uvedl ředitel Domova sociálních služeb ve Slatiňanech na Chrudimsku Miroslav Kubín.
„Je to občas opravdu bazírování na slovíčkách, při kterém se vytrácí lidský rozměr, důraz na ochranu klienta před sebou samotným, například před pádem na zem,“ přisvědčil šéf Ústavu sociální péče ve Skřivanech u Hradce Králové Slavomil Štefan.
Doposud byla možnost používání postranic nejasná a mnozí sociální pracovníci se obávali, že budou zakázány stejně jako klecová lůžka. Postranice ale nemohou nadále sahat až ke stropu, to by už bylo klasické klece. A hlavně musí být otevíratelné. Při záchvatech agresivity tak ani postranice příliš nepomůžou.
