Nezapře v sobě smysl pro humor. Posteskl si, že má naražená žebra. K úrazu přišel, když doma honil sršně. Prozaik, dramatik a spisovatel Ivan Klíma byl před deseti lety u vzniku královéhradecké nadace Mezilidské tolerance Thomase Grala. Byť v září oslaví 76. narozeniny, je čilý jako rybička, vzhledem připomíná muže středního věku, myšlením a srdcem mladíka.
Bývalý disident a předseda PEN klubu nyní píše svou další knihu, říká, že na rozloučenou se čtenáři. „V určitém okamžiku života má člověk už pocit, že ta další knižka by byla horší než ty předchozí, tak se musí ještě důstojně rozloučit. V této knize budou vzpomínky z mého života týkající se totality a propagandy, ale také eseje a úvahy.“
V Hradci nyní vzpomínal na čtvrtý sjezd spisovatelů z roku 1967. Přečetl i některé pasáže z tehdejšího vystoupení Ludvíka Vaculíka. Svěřil se, že když po roce 1968 nesměl publikovat a byl vyhozen z Literárních novin, prošel řadou zaměstnání a dělal i metaře. Naplnil tak moudrost latinského přísloví – každá práce je čestná a kdo ji nectí, sám cti hoden není.
Zdůrazňuje, že současná doba mu jde na nervy. Rozčiluje ho úpadek kultury, podbízivost komerční hlouposti, televizní novely i seriály, v nichž je těžko hledat zrnko kvality. „Zlobí mě hon za penězi. Mamon je největší modlou, to je cesta do pekel. Připadá mi, že tento svět je horší, než býval. K současné civilizaci, situaci a světu jsem značně skeptický. Podle mne brzy přijde společenská nebo přírodní katastrofa, která přivede lidstvo k rozumu a pokoře. Největší hodnotou ale stále je a bude tolerance. Ovšem nesmířitelní musíme být k netoleranci, agresivitě i hlouposti,“ řekl Ivan Klíma.
