Řidič Antonín Müller tvrdí, že kvůli špatné signalizaci na železničním přejezdu málem přišel o život.
„Přijížděl jsem autem ve středu ve čtvrt na čtyři odpoledne od Hradce Králové k přejezdu u bývalého ČKD. Závory byly nahoře a na signalizaci svítilo bílé světlo. Všechno se zdálo v pořádku. Ale blížil se vlak,“ popsal událost Antonín Müller.
Technici Českých drah popisovaný stav rezolutně vylučují. „Ano, ve středu odpoledne jsme na přejezdu řešili určité obtíže. Světelná signalizace ale byla vypnutá. V žádném případě bílé světlo svítit nemohlo,“ uvedl přednosta Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Jiří Martínek.
Při bagrování na břehu Labského náhonu v Plotištích přerušil jeden z pracovníků komunikační kabel. Proto zabezpečovací systém drah uzavřel přejezd u Masarykovy školy a u ČKD byly vypnuty světelná signalizace i závory.
Podle slov přednosty správy Jiřího Martínka není problém na straně Českých drah, ale u motoristů, kteří nevědí, jak se mají v podobném případě zachovat.

 

Řidič: Přejezd u ČKD není bezpečný

Na železničních přejezdech jde o život. Přesvědčil se o tom i Antonín Müller z Náchoda.
Jel autem ve středu z Hradce Králové ve směru na Jaroměř. Na železničním přejezdu u bývalého ČKD na světelném zařízení podle něj svítilo bílé světlo. Müller se ale naštěstí rozhlédl. Blížil se vlak.

„To je směšné. Bílé světlo svítit nemohlo. Přejezd byl ve výluce, z činnosti byly vyřazeny závory i světelná signalizace. Bezpečnost byla zajištěna tím, že strojvedoucí měli příkaz k opatrné jízdě,“ sdělil přednosta Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Jiří Martínek.

Příkaz k opatrné jízdě podle přednosty Martínka pro strojvůdce znamená, že před přejezdem ve výluce musí houkat a přibližovat se k němu rychlostí pět kilometrů za hodinu. Jenže řidič Müller tvrdí, že žádnou houkačku neslyšel.

Vinu dává Martínek jednoznačně řidičům. Neznají prý předpisy. „Pokud nesvítí přejezdové zabezpečovací zařízení, někteří řidiči si myslí, že nemůže přijet vlak a přejezd je pro ně bezpečný. To je ale mnohdy osudový omyl,“ sdělil. Dodal, že stížnosti podobné těm od Antonína Müllera mu lidé volají nebo mailují přibližně dvakrát do týdne. „Musím se tomu smát,“ říká. A to navzdory tomu, že může jít o lidské životy.