Kuřácká, nebo nekuřácká? Majitelé hospůdek a restaurací dostanou od úřadu ještě čas na rozmyšlenou. Stihnou i pořídit samolepky

To je jedna z mála změn novely protikuřáckého zákona. Podle prvního ohlasu živnostníků je největší problém sehnat právě onu označující samolepku s příslušným piktogramem.

Deník vyrazil tedy do ulic Slezského Předměstí v Hradci Králové, aby zjistil, jak se tady s novým, protikuřáckým zákonem vypořádali. Vinotéka Jiřího Zadrobílka kousek za Alessandrií návštěvníkům na dveřích sděluje, že se rozhodla být zařízením hlavně pro kuřáky. Údajně nedostatkové označení podniku majitel získal od dealera cigaret.

„Samolepku u nás máme přesně od prvního července.“

Restaurace Rychtářka si se sháněním samolepky těžkou hlavu nedělala – vytiskla si vlastní označení.

„Máme tu stavebně oddělenou nekuřáckou část od kuřácké a také zahrádku, kde to necháváme na hostech, zda si zapálí nebo ne,“ říká restauratér Jan Voříšek. „Jednotlivé části restaurace jsme ale označili už dávno před touto novelou, kvůli lepšímu komfortu našich hostů.“

Dodržování novely bude i v Hradci Králové hlídat živnostenský úřad. Prozatím však nehodlá majitele hospůdek, restaurací a barů pokutovat.

„Ta novela je ještě velmi čerstvá a popravdě zatím nevíme, zda existuje dostatek označujících samolepek a zda jsou bez problémů k dostání,“ podotýká vedoucí Živnostenského úřadu Magistrátu města Hradce Králové Jiří Bláha.

„Potíž vidím také v tom, jak rychle novela přišla a že se nyní mají živnostníci ohledně svých podniků narychlo rozhodnout. Proto jim dáme minimálně 14 dní, ne–li měsíc na rozmyšlenou, zda budou jejich provozovny kuřácké či nekuřácké. Během té doby nebudeme ukládat pokuty, budeme podnikatele jen na tuto povinnost upozorňovat,“ dodává Jiří Bláha.

Kouření mi začalo vadit, říká šéf Haciendy

Mini rozhovor s majitelem nekuřácké restaurace Hacienda v Hradci Králové Pavlem Vtípilem

Proč jste se rozhodl udělat ze své restaurace nekuřácký podnik?
Kouření mi jednoduše začalo vadit. Sám jsem nekuřák, který už 30 let pracuje v pohostinství, tak si asi dovedete představit, kolik jsem toho jako pasivní kuřák „vykouřil“.

Jak u vás přerod z kuřácké na nekuřáckou restauraci probíhal?

Když se tady kouřilo, tak nebylo vidět málem na krok. Zkusil jsem kuřáctví omezit tím, že jsem do devíti večer podával večeře. Jenže to vyřešilo jen část problému. Po večeřích se začalo kouřit o to intenzivněji a znova tady byla mlha. Po měsíci jsem řekl dost a udělal jsem to tu zcela nekuřácké.

Nelitujete toho rozhodnutí? Nepřišel jste o hosty?
Ani v nejmenším. Změnu si kupodivu asi nejvíc pochvalovali hned na začátku „štamgasti“, byli spokojení, že přijdou z pivečka domů a nemusejí věšet prádlo na balkon. Jsou takhle spokojení, když chtějí, jdou si zakouřit ven. Naopak mi sem začalo víc chodit lidí, třeba i maminky s kočárkem a s malými dětmi. Myslím si, že mám teď víc lidí, než jsem měl jenom za kuřácké éry Haciendy.

(nem)