První zmínky o koželuzích v městečku pod Orebem pochází z 16. století. Kůže byla běžný materiál, který provázel lidstvo od nepaměti a měl široké využití. Ve městě postupně vznikla řada menších dílen. K velkému rozmachu oboru ale došlo s nástupem průmyslové revoluce v 19. století. „Třebechovické koželužství bylo na vrcholu na počátku 20. století, kdy obor zaměstnával většinu Třebechováků,“ říká vedoucí Třebechovického muzea betlémů Petra Jahnová, která novou výstavu připravila.

Třebechovice pod Orebem bývaly městem kožedělného průmyslu. V době největšího rozmachu obor zaměstnával podstatnou část obyvatel a městu přinesl rychlý rozvoj. Bohatou historii koželužství v Třebechovicích nově připomíná výstava ve zdejším muzeu.

První zmínky o koželuzích v městečku pod Orebem pocházejí z 16. století. Kůže byla materiál, který provázel lidstvo od nepaměti a měl široké využití. Ve městě postupně vznikla řada menších dílen. K velkému rozmachu oboru ale došlo s nástupem průmyslové revoluce v 19. století. „Třebechovické koželužství bylo na vrcholu na počátku 20. století, kdy obor zaměstnával většinu Třebechováků,“ říká vedoucí Třebechovického muzea betlémů Petra Jahnová, která novou výstavu připravila.

Ve městě v druhé polovině 19. století vyrostlo několik továren s moderním strojním vybavením. Stroje přivezly třeba z Ameriky a rozvíjely se i navazující obory jako je brašnářství a galanterní výroba.

Koželužství dávalo lidem obživu a díky němu i město vzkvétalo. Na druhou stranu bylo činění kůží spojené s nepříjemným zápachem. „Při zpracování kůží se původně používala lidská moč a zvířecí exkrementy. Moč dokonce koželuzi sbírali po hospodách, kde byly takzvané chcáče,“ připomíná Petra Jahnová.

Nepříjemného zápachu se obor ale nezbavil ani později. „Vedl se tady i soudní spor. Z Kreitnerovy továrny na starém městě vedla původně stoka, která dost zapáchala a majitel továrny ji musel nechat zatrubnit,“ říká vedoucí muzea a připomíná zajímavost: „V Proboštově betlému nejsou koželuzi a hrnčíři, byť tam jsou zastoupená všechna ostatní řemesla. V Třebechovicích se traduje, že tvůrci betlému koželuzi smrděli a s hrnčíři se pohádal. Přitom majitel jedné z továren byl jeho švagr Čeněk Vitoušek.“

close Historii koželužství připomíná v Třebechovicích nová výstava. info Zdroj: archiv TMB zoom_in Historii koželužství připomíná v Třebechovicích nová výstava.

Kůže a výrobky z nich se vyvážely i do zahraničí, třeba do Anglie, nebo Německa. Rozkvět oboru přinesl i rozvoj města. O něj se významně zasloužil také významný prvorepublikový průmyslník Rudolf Vitoušek, jehož předci začali v oboru v Třebechovicích podnikat už na konci 18. století. „Rudolf Vitoušek byl třebechovickým starostou v letech 1928 až 1944. Za jeho starostování se v roce 1930 postavil vodovod a kanalizace. Ve stejném roce byla zregulována Dědina, postavil se most na starém městě. Dláždily se silnice, vyrostla sokolovna a Třebechovice se mohly chlubit krásnými říčními lázněmi na Orlici,“ připomíná Petra Jahnová. Rudolf Vitoušek se zasloužil i o vznik Státní odborné koželužské školy v Hradci Králové. V budově dnes sídlí strojní průmyslovka. Dodnes stojí před budovou, kterou navrhl Josef Gočár, dvě sochy koželuhů.

Po druhé světové válce a únorovém puči komunisté třebechovické kožedělné továrny znárodnili a sloučili pod Závody Antonína Zápotockého. „Denně se tady v osmdesátých letech zpracovávalo až 20 tun vepřovice, což je šest tisíc kůží každý pracovní den,“ vzpomíná bývalý třebechovický starosta Jiří Němec. Ten do ZAZ nastoupil jako technolog v roce 1978 a v oboru pracoval přes 20 let. Ve městě bylo i středisko vývoje technologie na zpracování kůží.

Od devadesátých let přišel útlum. „Začala se prodražovat ekologická stránka výroby a současně třebechovická továrna čelila levné konkurenci z Turecka nebo Asie,“ vysvětluje Jiří Němec.

Kdysi tradiční třebechovický kožedělný průmysl dnes reprezentuje jen firma Elega, která vznikla privatizací v roce 1992. „Vyrábíme vše, co sedá vyrobit z kůže. Od peněženek, opasků, přes kabelky až po cestovní tašky. Soustředíme se český trh a okolní státy, ale vyvážíme i do Saudské Arábie a snažíme se prorazit ve Spojených státech,“ vypočítává sortiment firmy obchodní manažer Martin Diviš. Úspěšné jsou třeba kabelky. Část kolekcí navrhuje pro českou firmu herečka Dana Morávková. „Elega mě oslovila poté, co jsem v jedné televizní reportáži přiznala, že kabelky jsou moje vášeň. Už s nimi spolupracuji osm let a moc mě to baví. Elega dělá báječné věci,“ dodává herečka, která se přijela na zahájení výstavy nazvané Od kůže až po kabelku podívat. Expozice bude v Třebechovickém muzeu betlémů otevřená až do konce září.