Lenka Špetlová Máslová pracuje jako hospodářka a vedoucí jídelny v Mateřské škole speciální v Trutnově. Ve volném čase se věnuje paličkované krajce. S oblibou vyrábí paličkované obrazy, krajku ráda kombinuje se šperky, kovem a dřevem. Krajkářství se vyučila u mistrových z Vamberka. "Jsem textilní výtvarnice se zaměřením na krajku. Oboru se věnuji 28 let, od svých čtrnácti, kdy jsem nastoupila na obor krajkářka do Velkého Poříčí. Jezdily nás učit mistrové z Vamberka," říká.

Jak vás potěšilo ocenění, které jste dostala od kraje?
Velice. Je to milé a opravdu si toho cením. Ocenění mě překvapilo, byl to trochu blesk z čistého nebe.

Můžete přiblížit, čemu přesně se věnujete?
V krajce dělám od každého něco. Momentálně se nejvíce věnuji obrazům, ty mě baví. Je to pro mě něco úplně nového, spojení krajky a malby. Ráda také krajku kombinuji s kovem, dřevem, šperky. Mám pokaždé takové období, ve kterém se na něco zaměřím. Do toho tvořím zakázky, nyní zrovna do Ameriky.

Jak se přihodí, že o výrobky krajkářky z Hostinného je zájem až za oceánem?
Paní z Pensylvánie v USA mě oslovila sama. Na internetu objevila paličkovaný obraz Ježíše na kříži od Salvadora Dalího, který jsem vyrobila přesně pod jeho malby pro jednu paní z Hostinného. Od té doby mě pravidelně oslovuje jednou za půl roku. Napíše si, co by chtěla udělat. Stává se, že české zákaznice chtějí krajku jako dárek do ciziny. Takhle jsem dělala Pražské Jezulátko, které visí v Itálii u nějakého tenora. Nejvíc mě potěší, když si ode mě něco koupí krajkářka, která umí dobře paličkovat, ale řekne, že ona by to takhle nikdy neudělala.

Těší vás takový zájem?
Zájem lidí mi dodává energii, že tu práci nedělám zbytečně. Lidi jsou pro mě hnací motor. Prodávám hlavně návrhy, hotových věcí se tolik neprodá. Potěší mě, když přijdou a řeknou, že se jim podle mého návrhu dobře paličkovalo. Snažím se rozšířit povědomí o krajce, aby lidé viděli, že paličkovaná krajka není jen taková klasika, ale že se dá pojmout úplně jinak, moderně, a můžou z toho vzniknout krásné věci.

Jaké postavy nejčastěji tvoříte?
Podle toho, co si lidé řeknou. Moje libůstka jsou andělé a motýli, na to jsem hodně zaměřená. Většinou tedy skončím u nějaké kruhové kompozice, to znamená vesmír a podobně, většinou to má mystickou tématiku.

Krajkářka Lenka Špetlová Máslová z Hostinného získala ocenění mistr tradiční rukodělné výroby.
Krajkářka Lenka Špetlová Máslová z Hostinného je mistrem rukodělné výroby

Jak jste začínala?
Začínala jsem klasickou krajkou. Jsem vyučená krajkářka, učily mě mistrové z Vamberka. Opravdu jsme to měli jako učební obor. Týden byla škola, týden praxe. Na praxi jsme se osm hodin denně věnovali paličkování, proto jsem se to naučila opravdu dobře. Odborná škola byla ve Velkém Poříčí, praxi jsme měli v Lupenici mezi Vamberkem a Kostelcem nad Orlicí. My jsme byli poslední, po nás se už obor neotvíral, protože se nepřihlásilo dost krajkářek.

Co jste věděla o krajkářství před tím?
Vůbec jsem neznala, jak se krajky dělají. Byli jsme se podívat ve vambereckém muzeu, moc se mi to líbilo. Když jsem přijela na praxi, tak jsem nevěděla, jak se paličky drží, co je k tomu potřeba. Všechno jsem se učila od píky na škole.

Proč jste se nadchla pro krajku?
Jsem výtvarně zaměřená od malička. Hezky jsem malovala, chodila na ZUŠ. Věděla jsem, že se budu věnovat nějakému výtvarnému oboru. Pokud by to nebyla krajka, tak bych se věnovala keramice nebo šperkařství. Byla to taková sázka do loterie. Dělala jsem přijímačky na uměleckou školu v Praze, tam jsem se nedostala, neudělala jsem češtinu. Jako druhý obor jsem měla vybrané krajkářství, proto jsem šla na učňák.

Máte byt plný krajek?
Úplně ne. Obrázky mám pověšené na chodbě, protože do obýváku se mi nevešly. Když tvořím nový obraz, tak si ho doma pověsím, abych na něj viděla a mohla přemýšlet, čím ho doplnit, dotvořit, předělat, protože ne pokaždé jsem s malbou spokojená. Mám pocit, že to není úplně ono.

Kolik krajkářek se věnuje oboru v Česku?
Těch, které se krajkářství věnují intenzivněji, je čtyři, pět. K tomu já, už dvacet let jsem nejmladší. Ostatní jsou dámy, které jsou o patnáct, dvacet let starší. Víme o sobě. Vždy mě velmi potěší, když mě pochválí. Pořádají kurzy, vydávají časopisy knížky, pořádají zájezdy do ciziny na světové krajkářské kongresy.

Tím, že krajkářek tolik není, vnímáte to tak, že staráte o udržování tradice?
Ano, vnímám to tak. Oslovují mě krajkářky, které začínají a chtějí se poradit, co by mohly dělat, poskytnu jim rady po telefonu. Řemeslo ale určitě neupadá. Hodně lidí si doma paličkuje pro radost. Ale je potřeba řemeslo udržovat v určité kvalitě. Krajkářství je složité řemeslo, knížka samoukům všechno neřekne. Je potřeba, aby jim někdo poradil, co dělají špatně.

Je pravda, že krajkám nesvědčí slunce?
Ano. Sluníčko je její největší nepřítel, protože krajka pak zežloutne. Lepší je dávat ji na severní stranu, kam sluníčko jde co nejméně, aby krajka netrpěla.

Kolik času paličkování věnujete?
Chodím do práce, takže krajce se věnuji po večerech a o víkendech. Ve všední dny si k paličkování sednu na dvě-tři hodiny denně, o víkendu i deset-dvanáct hodin, pokud potřebuji něco vyrobit. Baví mě to. Krajkářství se věnuji s láskou. Výroba jednoho obrazu zabere desítky hodin.

Tento týden začíná školní rok, jak se na něj těšíte?
Už to opravdu začíná, chystáme se na 1. září a příchod dětí. Neustále studujeme elaboráty, které chodí z ministerstva zdravotnictví. Je to stres, abychom neudělali něco špatně a neopomenuli.

Když jste vedoucí kuchyně, tak určitě budete vědět, co mají děti k jídlu nejradši?
Rozhodně svíčkovou, rizoto, rajské omáčky, husté polévky. Samozřejmě sladké. Takové nutelové máslo je pochoutka pro všechny. Strava musí být vyvážená, jsou na to zákony a vyhlášky. Není jednoduché sestavit jídelníček.