„Všem vám vyjadřuji opravdu velký dík," říká dobrovolníkům, kteří už za chvíli vyrazí do hradeckých ulic vybírat peníze na Tříkrálovou sbírku pořádanou charitou, biskup Jan Vokál. Na cestu jim dává požehnání a jde se se všemi společně vyfotit.

Teď už zbývá najít si jen zbytek skupinky a hlavně svého průvodce, vyzvednout zapečetěnou kasičku, mapu s trasou, bagetu na cestu a hurá, tři králové vyrážejí.

Někteří míří do škol, jiní do nemocnice, další čeká putování ulicemi Hradce. Jedna ze skupin zůstává na Velkém náměstí. Podle vyznačené trasy jde nejdříve do infocentra a místních obchodů, pak ji čeká několik pater budovy radnice.

S Tříkrálovou sbírkou vyrazilo 80 skupinek
Skupinek ve složení Kašpar, Melichar a Baltazar koledovalo v Hradci kolem osmdesátky. Na Hradecku jich budou celkově zhruba dvě stovky. Peníze, které dobrovolníci vyberou do zapečetěných kasiček, putují na podporu Oblastní charity Hradec Králové. Ta je dále přerozděluje na Středisko rané péče Sluníčko, na domácí hospicovou péči a také na poradenství lidem v nouzi a obětem domácího násilí. Loni se při sbírce na Hradecku vybralo 661 888 korun. Kolik „tříkrálovka" vynese letos? To se ukáže teprve za několik týdnů.

„My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám," spustí vždy z plných plic trojice dětí. Tedy Kašpar coby desetiletá Markéta, její osmiletý bráška Michael jako začerněný Baltazar a do třetice Melichar – Aneta, které je také deset.

Dospělý doprovod jim dělá Karel, který pracuje na hradecké univerzitě. Oblastní charitě Hradec Králové vypomáhá jako dobrovolník, a tak se přihlásil i na pomoc s „tříkrálovkou".

Vybírání do kasičky jde malým dobrovolníkům skvěle. Tam, kde by se dospělí styděli a možná jim bylo trapně, se trojice králů vůbec nerozpakuje. „Chcete přispět na Tříkrálovou sbírku? Můžete klidně hodně," pobízí úřednice na radnici Míša. Do kasičky mu se smíchem hází peníze každá. Za odměnu pak od dětí dostává kalendářík a cukr.

Koledníci nezapomenou ani napsat svěcenou křídou nápis na dveře. K+M+B 2015, píše vždy s velkou pečlivostí Markéta. „Piš před to ještě kříž, ať je jasný, že jsme katolíci," napovídá jí bráška.

Dobrá nálada skupinku neopouští ani po dvou hodinách chození. Koledu děti zpívají se stále stejnou vervou a vždy všechny její sloky. Že by je někde vyhodili? To se jim nestane. Většina lidí má už spíše dopředu připravené drobné. Jen jednou jim je zpívání zatrhnuto. „Poprosím vás dneska bez písničky. Máme vedle pana ředitele," krčí omluvně rameny slečna. „A on spí?" diví se hned hlasitě rozpustilí koledníci. Občas tak musí zasáhnout Karel a malé dobrovolníky trochu mírnit – ale od toho už doprovod bývá.

„Takhle chodit, to by se nám líbilo každý den. Na čerstvém vzduchu, dělat dobré skutky a ještě si k tomu zpívat," shrnují úterní tříkrálové putování děvčata. „Jo, a navíc bychom nemuseli do školy," neodpustí si opět vtipnou poznámku koledník Baltazar.