V útrobách nenápadné budovy nedaleko železničního mostu v Hradci Králové – Kuklenách se před zraky veřejnosti skrývá oddělení, které krajským policistům můžou leckteří republikoví kriminalisté závidět – Laboratoř pro znalecká zkoumání odvětví genetiky a biologie, která je v českých zemích historicky první akreditované policejní pracoviště. Na velmi přesných přístrojích zde pracuje i Jaroslav Hendrych.

Rozhovor

Co obnáší vaše práce a jak se vlastně člověk dostane k postavení forenzního„detektiva“?
Ve zdejší laboratoři zkoumám biologický materiál zajištěný například na místě činu, nebo vzorky související s pátráním po nezvěstných osobách. Pro práci znalce v oboru forenzní genetiky je nutné vysokoškolské vzdělání, nejlépe v oboru molekulární genetika. Dále je nutné být příslušníkem policie a mít osvědčení z Kriminalistického ústavu.

Jaké množství „materiálu“ a jakého potřebujete k vaší práci?
Teoreticky by ke zkoumání stačila jedna buňka, ale v praxi musíme počítat s několika desítkami až stovkami buněk.DNA se získává z krve, spermatu, vlasů či z epiteliálních buněk například ze slin.

Jak je tato metoda přesná?
Výsledkem našeho zkoumání je stanovení DNA profilu určité osoby. Jedná se o takzvanou individuální identifikaci, kterou asi znáte v souvislosti s daktyloskopií, tedy otisky. Dnešní laboratoře stanovují profily na úrovni pravděpodobnosti menší než 1:1017, což znamená, že druhého člověka se stejným profilem nenajdeme v populaci, do které bychom mohli zahrnout veškeré obyvatelstvo na Zemi.

Od začátku roku pracujete v laboratoři s jedním z nejmodernějších přístrojů v Evropě. Jak moc vám to usnadní práci?
Práce je teď lehčí. Genetická analýza je, myslím, vcelku složitá a pracná metoda. Dnešní přístroje umožňují zpracovat daleko větší počet vzorků najednou než v nedávné době a s přesnějším výsledkem.

Je při analýze DNA možná chyba při určení potenciálního pachatele?
Už jsem se zmínil, že výsledkem našeho zkoumání je stanovení jedinečného profilu DNA. Takto spolehlivé identifikace osob nelze dosud dosáhnout žádnou jinou metodou. Výjimku tvoří jednovaječná dvojčata, která jsou z biologického hlediska dvě fyzická vyjádření jednoho genetického jedince.

Velkým pokrokem byla daktyloskopie, ovšem někteří lumpové si teď na svoji „práci“ berou rukavice a doufají, že je kriminalisté nikdy nenajdou. Dá se říct, že metoda přes DNA je v jistém směru dokonalejší než otisky prstů a pachatelé jsou snadněji odhalitelní?
Nechci polemizovat, jestli je lepší daktyloskopie nebo genetická analýza. Obě metody mají své přednosti a nedostatky, obě metody jsou důležité ke skládání mozaiky důkazů, například k usvědčení pachatele. Podstatné je, že obě metody poskytují přímé důkazy.

Za jak dlouho jste v ideálním případě s to přiřadit DNA k danému člověku?
Samotnou DNA analýzu v ideálním případě lze provést 
v řádu několika hodin.

Jak moc ovlivňuje práci, že například dostanete stěr od podezřelého, který se však předtím 
s někým líbal. Nebo jinak, dá se určit, s kým se oběť například líbala naposled?
Pokud na těle nebo v těle určité osoby zajistíme buňky druhé člověka, je samozřejmě možné DNA druhého člověka identifikovat. S těmito případy se setkáváme například u znásilnění.

Jak se člověk dostane do databáze DNA vzorků. Kolik je tam dnes vzorků?
Vkládání profilu DNA do Národní databáze má svá přísná pravidla a regule zakotvené v příslušné legislativě. V databázi jsou tedy uloženy jen profily přesně určených osob – obviněných, odsouzených, profily neznámých mrtvol a doposud neustanovená DNA z místa činu. Odhaduji, že do databáze je dnes vloženo přes sto tisíc vzorků.

Jak se díváte na různé seriály, kde po nalezení DNA, které trvá asi pět minut, jsou za další krátký čas schopni k DNA přiřadit obličej člověka a jeho stav konta a velikosti bot?
Na seriály se moc nedívám, i když několik dílů ze seriálu týkajícího se práce forenzní laboratoře jsem viděl. Je to pro mě až úsměvné, s jakou rychlostí tam provedou analýzu stop a identifikaci osob. Zvláště mě baví, když vidím, jak jeden znalec zkoumá vzorky například v oboru metalografie (nauka o struktuře kovů a slitin – pozn. aut.) a záhy provádí analýzu DNA. To mě v době přísné specializace lidí a pracovišť udivuje. Musíme tyto seriály brát s patřičnou nadsázkou.

Jak staré vzorky jsou v laboratoři použitelné?
Pokud jsou uchovány v ideálních podmínkách – hlavně v suchu, lze izolovat DNA i po velmi dlouhém období. Jistě jste už slyšel, že byla analyzována DNA i z historických kosterních nálezů, například z pozůstatků carské rodiny Romanovců, nebo z masových hrobů v bývalé Jugoslávii.

V jakých případech se nejčastěji tato metoda využívá?
Analýza DNA se využívá při porovnání stop z místa činu se srovnávacím materiálem pachatele a poškozeného, při potvrzení vražedného nástroje, identifikaci neznámých mrtvol, zjištění otcovství u plodu nebo dítěte nebo při zjištění pachatele znásilnění. Často také při zjištění viníka autonehody.