Desetičlenná expedice vyrazila nákladním automobilem značky Škoda Liaz ze Špindlerova Mlýna 7. srpna 1979. Panenskou horu první členové výpravy dobyly o víc jak dva měsíce později. Československá a nepálská vlajka poprvé na vrcholu zaplála 16. října. Horolezci navíc do hory v plastovém obalu uložili vzkaz v češtině a angličtině s podpisy všech aktérů expedice a navíc i pěti Nepálců, kteří krkonošské odvážlivce po nejvyšším pohoří světa celou dobu doprovázeli.

„Na tehdejší dobu to byl velmi slušný výkon. Byla to malá expedice a ne všichni byli horolezci. Kolektivně jsme nosili zavazadla, prohlíželi terén, protože v těch místech ještě nikdy nikdo nebyl,“ vzpomíná tehdejší technický vedoucí výstupu Jan Červinka, jenž společně s Otakarem Srovnalem vylezl na Manáslu North II jako první.

Samotné cestě do Himalájí předcházely dlouhé přípravy. „V té době byly u nás v republice problémy, protože možnosti získat devizové peníze byly omezené. Proto i my jsme museli počítat s jistými omezeními a víceméně všechno nabalit už v republice,“ vysvětlil Červinka. Výprava tak do Nepálu vezla takřka 2,5 tuny materiálu a zásob, z toho bezmála osmdesát procent tvořily potraviny. Do Čech se horolezci vrátili na začátku prosince 1979.

Pro účastníky památného výstupu na nepokořenou sedmitisícovku byla himalájská výprava poslední společnou akcí. „Z deseti členů tehdejší expedice dva zemřeli a jeden se záhadně ztratil. Společně jsme už nikdy nikam nevylezli. Setkáváme se však celkem pravidelně a letošní kulaté výročí jsme si připomněli koncem září,“ dodal Jan Červinka.

Dagmar Palátková